Český svaz protifašistických bojovníků, z. s.

V září 1938 stála Československá armáda před úkolem nakrmit 1 250 000 vojáků. Zajistit pro ně stravu v prostorech soustředění nebylo jednoduché.

Tento text navazuje na dříve zde publikovaný článek Obyvatelé východních Čech a Svatobořice, jenž informuje o lidech vězněných v Internačním táboře Svatobořice, kteří před svým zatčením žili na území dřívějšího Východočeského kraje, což jsou podle dnešního uspořádání zhruba kraje Královéhradecký a Pardubický. Z téhož regionu uvedu několik příběhů emigrantů a domácích ilegálních pracovníků hledaných gestapem, jejichž rodinní příslušníci byli vězněni v Internačním táboře Svatobořice. Úvodní informace pro uvedení souvislostí zopakuji.

Zajištění stravy pro vojska je stejně důležité jako zásobování municí a dalším materiálem. Československá armáda v období 1919–1938 tomu věnovala velkou pozornost.

Počátkem roku 1943 po likvidaci Paulusovy 6. armády u Stalingradu došlo k zásadnímu obratu na východní frontě, a Sověti přistoupili k rozsáhlejší letecké infiltraci střední Evropy svými agenty.

V době druhé světové války byl ve Svatobořicích zřízen internační tábor pro rodinné příslušníky osob, které uprchly před okupanty nebo bojovaly v zahraniční armádě. Jejich zatčení bylo provedeno v rámci tzv. akce E (Emigration Aktion), jejíž zajištění probíhalo ve východních Čechách [1] podobně jako v celém tzv. protektorátu Čechy a Morava.

Brněnský historik PhDr. Jiří Jaroš Nickelli ve svém starším, ale stále aktuálním příspěvku shrnuje příčiny, které vedly k neúspěchu a pádu slovanských států.

Jako patnáctiletý kluk jsem chodil s dědou po Jeseníkách, jeho vyprávění si dodnes pamatuji.

V lednu 1945 svedl desetičlenný sovětský desant Komenský (vysazený 22. ledna 1945 u obce Pohledy na Svitavsku a označovaný podle vzpomínek Bronislavy Mackové jako Borkaňuk) boje na Moravskotřebovsku při pokusu o únik z německého obklíčení. Poslední boj 25. ledna 1945 se odehrál nad lomem u obce Přední Arnoštov (dnes součást Městečka Trnávky), kde padlo sedm parašutistů, jeden byl zraněn, převezen do nemocnice v Moravské Třebové a tam vyslýchán – pamětnice B. Macková zpočátku tvrdila, že to byl nejmladší člen oddílu Ivanov Nikolaj, později to podle ní byl lékař Kolmogorcev.

O činnosti nacistické bezpečnostní policie (gestapa a kriminální policie) v Brně v závěru druhé světové války jsme v roce 2006 napsali s brněnským historikem JUDr. Františkem Vaškem (1924–2008), největším znalcem této problematiky, text nazvaný Mrtví žijí ve vzpomínkách živých, který zde v nezměněné podobě zveřejňuji, protože fakta v něm obsažená by neměla zmizet v hlubinách zapomnění. Je zde podrobně zachycen osud vězňů z Kounicových kolejí v Brně, kteří byli transportováni z Brna 7. dubna 1945 a 10. dubna 1945 zahynuli v plynové komoře v Mauthausenu.

Rodáka z moravského města Svitavy Oskara Schindlera proslavil film Stewena Spielberga Schindlerův seznam, jehož předlohou byla kniha australského spisovatele Thomase Keneallyho [1]. Právě tento román plný evidentních hrubých faktografických chyb položil základ ke vzniku schindlerovské legendy o dobrém nacistovi, obětavém zachránci židů, která je díky Spielbergovu filmu celosvětově chápána jako realistický obraz skutečnosti. Přispívá k tomu i okolnost, že prakticky všechna produkce, dotýkající se této problematiky, se o Keneallyho dílo opírá, kriticky se s ním nevyrovnala a nepřekročila je ani faktograficky, ani metodicky.