Český svaz protifašistických bojovníků, z. s.

Od 1. 1. 2005 již jen nostalgicky vzpomínáme na dobu základní vojenské služby a nová generace si bude muset najít nové vděčné téma pro posezení u sklenice piva. Vybudovat armádu není nijak jednoduché a doufejme, že už to nebude potřeba. Provedení mobilizace nebylo snadné ani v roce 1938.

Text diskuzního příspěvku předneseného na semináři „Československý odboj za II. světové války. Život v Protektorátu: mýty a reality“ dne 5. 6. 2023 na půdě Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky.

 Při bojové činnosti bylo nutno udržovat styk mezi frontou a zápolím a mezi jednotkami navzájem mimo jiné i poštovní službou. Každý, kdo se někdy na delší dobu vzdálil od svých blízkých, ví, jak zpráva od nich potěší. Poštovní služba zajišťovala především styk služební a dále i soukromý.

Nejvážnějším protivníkem v linii těžkého opevnění byl nepřátelským vojskům v roce 1938 4cm kanon vz. 36.

V časopise Týden vyšla 26. 9. 2017 stať Svatý Václav ve spárech nacistů. Nic proti tomu, naopak je chvályhodný záměr autora zobrazit zneužití svatováclavské tradice a symbolů německými nacisty (nepišme jen „nacisty“, nebyli národnostně nehmotní!). Kdyby tam ovšem nechyběl sloupek „Ztracené seznamy“, kde autor uvádí jednak stručnou charakteristiku „Čestného štítu Protektorátu Čechy a Morava“, jednak cituje historika Kouru, správně pravícího, že „přesný seznam vyznamenaných neznáme“.

Osoby, odsouzené a popravené pro ukrývání nebo účast na ukrývání českých parašutistů, kteří se podíleli na útoku na Reinharda Heydricha.

Příslušník 1. československého armádního sboru v SSSR a v lednu 1945 výsadku Komenský byl popraven v únoru 1945 v Kounicových kolejích.

Jedním z úkolů jednotek Stráže obrany státu (SOS) bylo přehradit komunikace překážkami, popř. je zničit, a dále zneškodnit důležité objekty, které by mohl nepřítel využít pro svoji další činnost. Za tímto účelem byla zpracována směrnice velitelství II. sboru k č. j. 55.383, taj., žen. 1938.

Narodil se v Mistříně na Moravském Slovácku jako nejmladší ze čtyř dětí. Dobře se učil, ale studovat nemohl, nebylo na to peněz. A tak mu zbylo řemeslo.

Jak jsem prožíval první minuty, hodiny a dny po osvobozen před 77 lety v Přílukách u Zlína. Dnes již jenom Zlín.