Český svaz protifašistických bojovníků, z. s.

Pohled na výročí těchto dnů a na jejich interpretaci ve světle současné doby se mění. V současné české společnosti lze zaznamenat určitý společenský posun ve výkladu historických věd. Posun je již zcela viditelný, a to v duchu sloganu, že dějiny píší vítězové. Jeden z předních historiků v současném společenském dění ukazuje a vyčítá mu nedostatek vlastenectví a úcty k vlastní historii – on sám se hrdě hlásí „k dějinné lince, kterou presentují jejich osobnosti od Karla IV., Jana Husa, J. A. Komenského, Karla Havlíčka Borovského přes Františka Palackého a T. G. Masaryka“,   jak sám Zdeněk Mahler říká, tato linka je pro něj i národ závazná!

Vedoucí služebny gestapa v Pardubicích kriminální komisař, SS-hauptsturmführer Gerhard Clages (narozen 26. června 1902) patří mezi zločince, kteří se dopustili nejtěžších provinění proti českému národu.

Přes naše území procházely od ledna 1945 pochody smrti válečných zajatců a projížděly vlakové transporty vězňů – shrnuji zde poznatky o těchto událostech z některých obcí dnešního svitavského okresu.

Osvobození Československa, na kterém měla rozhodující zásluhu Rudá armáda a v západních Čechách se na něm podílela i spojenecká americká armáda, zabránilo úplné likvidaci našeho národa, zabránilo jeho vyhubení, vysídlení a poněmčení jeho „rasově přijatelnější“ části. To byl záměr nacistického Německa, který měl být uskutečněn po válce. V případě vítězství Německa by český národ neexistoval! To je fakt, který si dnes mnozí z nás neuvědomují nebo už zapomněli. A není to tak dlouho, co skončila druhá světová válka rozpoutaná hitlerovským Německem s cílem dobýt a ovládnout velkou část světa, vytvořit tisíciletou třetí říši.

V samém závěru bratislavsko-brněnské operace Rudé armády v noci z 25. na 26. dubna 1945 došlo k vysazení pětičlenné skupiny vedené Jánem Majerem (někdy psáno Mayer) na katastru obce Banín v polích nad železničním tunelem v Muzlově.

Konec první světové války v roce 1918 přinesl celou řadu velice významných politicko-společenských změn, z nichž nejvýznamnější byl ve středoevropském prostoru zejména rozpad Rakouska-Uherska a vznik nových národních států, včetně Československa, a také politická transformace císařského Německa a jeho výchozí hospodářská situace po prohrané válce, umocněná válečnými reparacemi a dalšími sankcemi a omezeními.

Výstavná a honosná vila v luxusní berlínské čtvrti Wannsee se stala chladivého lednového dne – konkrétně 20. ledna v roce 1942 – němým svědkem významné události, jež měla zpečetit osud několikamilionového etnika, které v očích veleknězů nacistické ideologie nebylo shledáno rovnocenným panské germánské nordické rase a které zatím bylo legislativním procesem zbaveno nejen lidských a občanských práv, ale pozbylo i atributů člověka, stalo se podčlověkem. V duchu nenávistné nacistické doktríny mu byl později přisouzen úděl z nejstrašnějších – plošná fyzická likvidace. Šlo pochopitelně v této fázi o židy. Zmíněná konference se nestala v tomto zrůdném řetězci aktů přelomovou, nicméně formulovala rozhodující kroky praktického charakteru ke svému hrůzyplnému naplnění. Svolal ji a předsedal jí Reinhard Heydrich – muž, jenž si sem krátce „odskočil“ z Prahy, kde již třetí měsíc působil v jedné ze svých mnoha funkcí – zastupujícího říšského protektora. Účastníci byli zavázáni k mlčení, neboť šlo o nejpřísnější „Geheime Reichssache“ – přeloženo do češtiny – tajnou říšskou věc.

V červenci předcházejícího roku na okamžik ustalo to nejhroznější běsnění nacistů, když předtím jeden z nich, který proslul jako kat českého národa, jedno z největších monster a produkt hrůzného nacistického systému Reinhard Heydrich odešel z tohoto světa následkem spravedlivé odplaty za zločiny na českém národu, které měl na svědomí. V důsledku krvavé pomsty, jež neušetřila ani děti a blízké příbuzné, bylo v této souvislosti zatčeno přes 290 lidí zahrnujících nejen přímé podporovatele, ale i velké množství těch, kteří podle nacistů byli s nimi pokrevně spřízněni. Většina z nich byla administrativním opatřením „odsouzena“ stanným soudem, ve skutečnosti škrtem pera šéfa řídící úřadovny gestapa, k smrti a jejich osud se naplnil 24. 10. 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Ve vazbě v Malé pevnosti Terezín a v jiných věznicích jich dosud zbývalo něco málo přes třicet.

Před 77 lety, 27. ledna 1945, byl vojsky Rudé armády osvobozen koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz-Birkenau, místo, které navždy zůstane spojeno s genocidou evropských židů a ostatních evropských národů a etnik. Peklo, o kterém se ani Dantemu nesnilo, octnulo se na matičce Zemi. Tento den byl z rozhodnutí Organizace spojených národů zasvěcen památce několika milionů lidí, obětí sektářské barbarské doktríny, která zásluhou nacistického Německa došla uskutečnění, jež se stalo děsivým a varovným mementem pro poučení příštích generací.

Základními prameny pro vznik této informace byla směrnice Sm-212 – výcvik hraničářských pluků, MNO č. j. 16.511-pres. 13 odd., 1938 a předpis P-I-4 – Cvičební řád pro pevnostní jednotky – návrh, MNO č. j. 17064, dův. hl. št./ŘOP, 1938.