Děsivé a smutné výročí, aneb závěry jedné konference
Vila, o níž jsme se už zmínili, byla do té doby sídlem organizace Interpol, jejíž poslání, jak je jasně vtěleno v zakládajících listinách, tkví v pátrání a potírání zločinu, jenž je jedním z jevů, které škodí civilizované lidské společnosti, která s ním vede neúprosný a ve své podstatě nikdy nekončící boj. Viděno touto optikou, je samotný fakt konání konference, jež měla za úkol zformulovat rámec nejhoršího zločinu, jejž dějiny dosud nestačily pojmout, jeví se jako nebetyčná ironie, spíše ovšem cynismus. Vše navíc ještě podtrhuje fakt, že Heydrich, arcizločinec, stál v té době v jejím čele. Okolnost, že režim, který má zločin jako běžný mocenský nástroj, vše dosud zmíněný souhrn absurdit jednoznačně korunuje. Účastníci konference byli pečlivě vybráni. Vedle špiček především stranické byrokracie NSDAP, ke kterým patřili zejména státní tajemník dr. Wilhelm Stuckart – tajemník říšského ministerstva vnitra, státní tajemník dr. Josef Bühler – tajemník Úřadu generálního gouvernementu v Krakově, státní tajemník dr. Roland Freisler – tajemník říšského ministerstva spravedlnosti dominovaly zejména špičky SS, Bezpečnostní policie a SD. Namátkově zmiňme třeba
SS-gruppenführera Otto Hofmanna – šéfa Hlavního úřadu pro otázky rasy a osidlování (RuSHA), SS-gruppenführera Heinricha Müllera – šéfa gestapa, SS-oberführera dr. Eberharda Schöngartha – velitele Bezpečnostní policie a Bezpečnostní služby (SD) v Krakově. Sekretářem celé konference byl do té doby ještě málo známý obersturmbannführer SS, blízký spolupracovník Heydricha, jenž sloužil v referátu s nevinným názvem „přesidlovací“. Přítomnost velkého množství vůdců SS různých stupňů velmi zřetelně naznačovala, že ono zlověstné „konečné řešení židovské otázky“ nebude věcí strany, ani státu ale výhradně SS – konglomerátu, nad nímž strana i stát přestávaly mít kontrolu. Úvodní slovo projevu svolavatele nastínilo kontury praktických opatření – spočívajících v zastavení emigrace židovského etnika, jeho soustředění ve vymezených místech – ghettizace s následným vytěžením jejich pracovní síly s tím, že v konečném důsledku se počítá nejen s přirozeným úbytkem, ale i s fyzickou likvidací. Metoda a kroky zmíněné fyzické eliminace byly sice jen ve „stadiu diskuze a hledání“, ale chmurné črty se už nejasně draly k existenci. I přes mlhavé formulace používané v dokumentech na první pohled celkem bezproblémových jako vysídlení, evakuace, zvláštní opatření bylo všem zasvěceným z velké pravděpodobnosti zřejmé, o co se v tomto případě jedná. V záplavě materiálů, jež byly dopředu připraveny s pověstnou důkladností, nechyběly i přesné statistiky počtů oněch budoucích obětí genocidy, sestavených přesnými a pracovitými byrokraty, sloužícími ve struktuře početných hlavních úřadů SS – především RSHA – Hlavním úřadu říšské bezpečnosti a RuSHA – Hlavním osidlovacím a rasovém úřadu SS, jenž měl hrát roli nejen při „očistě“ Evropy od židů, ale i v osídlení Evropy německým a rasově vhodným germánským živlem. Tvůrce a svolavatel konference Reinhard Heydrich za pár měsíců přijde o život poté, co se stane terčem odplaty z rukou českých vlastenců, což ovšem nezabrání tomu, aby se jeho projekt masového vraždění a genocidy začal naplňovat. Naplňovat způsobem, který je dostatečně znám a zmapován četnou komunitou našich i zahraničních historiků. Ukazuje se, že role Reinharda Heydricha byla i v této oblasti rozhodující a pomsta z rukou československých zahraničních vojáků nebyla jen za zmařené životy a krev našich vlastenců, ale i za prolitou krev a zmařené životy jeho – zatím nic netušících – obětí. Konference v oné přepychové vile nám zanechává jeden z odkazů na hrůzný rozměr nacistického režimu, připraveného v intencích ideologie a schopného provádět hromadné vraždění a genocidu lidské populace zcela bez jakéhokoli svědomí a výčitek. Připomínejme to zvláště v tomto roce, na které připadlo kulaté výročí, a nejen v něm.
Milan Vichta