Před 88 lety spatřil světlo světa první zákon o gestapu
Leden 1933 v Německu znamenal velký triumf pro nacistickou stranu. Konečně se jim splnil sen, za kterým se schovávaly roky práce agitace, mítinků, budování paramilitárních sborů a nesmíme zapomínat i na velké množství finančních prostředků. Deset let od nezdařeného puče v roce 1923, znamenající pád na samé politické dno, se Fénix nacionálního socialismu zrodil do nové ještě monstróznější podoby.
Pochodňový průvod formací SA předznamenal navzdory krvavému světlu temné časy, ve kterých se začal rýsovat budoucí válečný požár spojený s nepředstavitelným terorem nejen v Německu, vrcholící uvržením podrobeného obyvatelstva do věznic, pracovních, koncentračních a vyhlazovacích táborů, kde nalezli utrpení a smrt z rukou nacistických katanů uskutečňujících zvrácené závěry nacistické doktríny, v jejichž očích je pro ně určeno otroctví a smrt. Hořící říšský sněm, symbol demokracie, znamená její neodvratný konec na dobu, kterou v této chvíli nikdo nedokáže odhadnout.
Články ústavy Německé říše, zaručující základní demokratická práva a svobody, slovy tehdejšího úředně-politického žargonu „pozbývají až na další platnost“ a v Německu je nastolena tvrdá diktatura s neomezenou mocí policie, posílená o tzv. Hilfspolizei, rozpoutává se teror proti odpůrcům nacistického režimu, sociálním demokratům, komunistům a židům, pokrokově a demokraticky smýšlejícím intelektuálům. Velké množství lidí mizí, a to hlavně v noci, a končí buď v normálním vězení, ale také v řadě neoficiálních zřizovaných k tomu účelu nekontrolovaným způsobem vysokými vůdci, beroucími touto formou „nacionálně-socialistickou“ spravedlnost do svých rukou a nechtějí být nikým omezováni.
Špičkám nacistického vedení se tento vývoj pranic nezamlouvá. Nelze je pochopitelně obviňovat z útlocitnosti a soucitu s oběťmi řádění jejich „parteigenosse“ v hnědých stejnokrojích. Spíše si uvědomují, že divoký teror je zapotřebí nahradit formou „civilizovanou“ a především podle určitých reglementů a direktiv, a tím jej učinit efektivnějším a ve svém důsledku strašlivějším. V Prusku, největší říšské zemi, se stal Hermann Göring téměř neomezeným vládcem a rozhodne pro účel pronásledování nepřátel a oponentů režimu použít zatím početně nevelkou politickou policii, jež byla dosud podřízena pruskému policejnímu prezidiu jako jedno z jejich oddělení. Politická policie sloužila doposud ke sledování a potírání politického extremismu a protistátní kriminality a v minulosti se v hledáčku její pozornosti octnula paradoxně i sama NSDAP. Politická policie je vyjmuta z podřízenosti běžné policejní správy a její název je změněn na Geheimestaatpolizeiamt – Úřad tajné státní policie, odkud pochází zlověstná zkratka gestapo, které se stalo v pozdější historii synonymem teroru a hrůzy a děsu.
Gestapo je od samého začátku vybaveno pravomocí uvalovat tzv. „ochrannou vazbu“, což je opatření, které ji postavilo mimo pravomoc a dozor justice. Ochranná vazba se později stala nejmocnějším nástrojem a zdrojem nekontrolovatelné moci nejen gestapa, ale později i kriminální policie. Proti jejímu uvalení nebylo možno se nikde odvolat, dotyčný v ní mohl být držen po libovolně dlouhou dobu, a to zpravidla v nových typech internačních zařízení – koncentračních táborech, představujících tu nejobludnější podobu nacistického teroru.
Oficiální den vzniku této obludné instituce je spojen s datem 26. dubna 1933, kdy vyšel první zákon o této hrůzné instituci, v němž je definována jeho úloha potlačovat činy nepřátelské Říši v politické a světonázorové rovině, dále potírat protistátní zločiny – velezradu, zemězradu a špionáž. Od samého počátku počítalo gestapo, a doslova na tom stavělo, se strachem o svobodu osobní a nejbližších – rodiny, příbuzných a přátel. Obavy, ale i osobní prospěch přiměly k udavačství, které se stalo zpočátku hlavním zdrojem informací o protistátní činnosti domnělé či skutečné. Udavačstvím a špiclováním byla prošpikovaná celá společnost. Nikdo si nemohl být zcela jist, zda se ve spárech gestapa neoctne na základě udání ze závisti či jiné podlosti.
V té době začal zápas o to, kdo ovládne v nacistickém Německu policii. Na scéně se objevuje dvojice mužů, patřících k největším vrahům, jejichž hvězda v blízké budoucnosti začne strmě stoupat: Heinrich Himmler a Reindhard Heydrich. Zvláště zásluhou toho druhého z nich se gestapo stane celoříšskou institucí a spolu s veškerou policií bude podřízeno říšskému vůdci SS Heinrichu Himmlerovi a dosáhne vražedných vrcholů při uskutečňování nejen likvidace oponentů nacismu, ale i provádění genocidy nejdříve židů a potom i slovanských národů. Tato krvavá kapitola historie by měla být neustále připomínána.
Milan Vichta