Český svaz protifašistických bojovníků, z. s.

Při zpracování článku jsem využila rukopis: František VAŠEK, Karel BÍLEŠ a František KRULICH. Zločiny gestapa, SD a německé kriminální policie ve východních Čechách. Soutěž SPB ročník 1972. Rukopis, 443 s., který je uložen v Národním archivu a ve Státním okresním archivu Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Gruntová Jitka, PaedDr. (nezpracováno). Použity jsou i prameny, které z archivů získal JUDr. František Vašek (1924–2008) z Brna a předal mi je k dalšímu uplatnění (jsou rovněž uloženy v mém fondu v litomyšlském archivu). Činím tak v úctě k jeho celoživotní práci a jak jsem mu slíbila.

Vedoucí služebny gestapa v Pardubicích kriminální komisař, SS-hauptsturmführer Gerhard Clages (narozen 26. června 1902) patří mezi zločince, kteří se dopustili nejtěžších provinění proti českému národu.

Při obsazování českého pohraničí v říjnu 1938 přijížděla s německým vojskem tzv. einsatzkommanda [1] německé policie (pořádkové, ale především bezpečnostní, tedy gestapa a kriminální policie); severní Morava včetně Moravskotřebovska byla obsazena útvarem bezpečnostní policie, který vyrazil z Kladska a Ratiboře v čele s velitelem, vrchním vládním radou, SS-obersturmbannführerem dr. Ottou Emilem Raschem.

V tisku i v některých historických pracích nacházíme slovo „Gestapo“ v běžném textu pasné s velkým písmenem. Je to pravopisná chyba. V souvislosti s mými články o gestapu připojuji i tuto jazykovou poznámku.

Návštěvníci pohraničního opevnění na Králicku jsou v každém muzeu seznamováni s palebnými možnosti pevnostní linie v jejich úseku. To mne přivedlo na myšlenku provést souhrn možností dělostřelectva všech tří výše uvedených tvrzí v prostorech údolí Mladkov, údolí Červená Voda a povrch tvrze Bouda. Do přehledu jsem se pokusil zahrnout i polní dělostřelectvo 35. a 36. HO (hraniční oblast) a posilový III. oddíl 132. děl. pluku hrubého dělostřelectva.

Příspěvek je zpracován podle práce: Jaroslav GLOSER, Kruté místo narození Entbindungslager Dittersdorf 1943–1945. Rukopis, 54 s. Svitavy 2003 (Státní oblastní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli, fond Gruntová Jitka, PaedDr., nezpracováno – kopie.). Autor využil prameny, které shromáždil jako člen Historicko-dokumentační komise Okresního výboru Českého svazu bojovníků za svobodu ve Svitavách.

V této části se zmíním o poměrech v táboře a pomoci vězňům ze strany obyvatel, věnuji se zdravotním poměrům a fungování tzv. revíru, jak proběhlo osvobození a rozpuštění brněneckého tábora a zmíním se o hromadném hrobu 42 vězňů z KT Brněnec v Bělé nad Svitavou (budu se mu věnovat v samostatném článku podrobněji).

V objektu, kde byla v období druhé světové války umístěna továrna MEWA vyrábějící nábojnice, v těsném sousedství pobočky koncentračního tábora Gross-Rosen, otevřela Nadace Archa 10. 5. 2025 Muzeum Přeživších v Brněnci, připomínající „koncentrační tábor Schindlerova archa“. [1] Schindlerovská legenda vznikla na základě Spielbergova filmového zpracování zmatečného hybridu mezi krásnou literaturou a literaturou faktu, který autor označil v podtitulu „román“.

Vězni, kteří zemřeli v pobočce koncentračního tábora Gross-Rosen v Brněnci, jakož i ti, kteří zmrzli v lednovém transportu roku 1945, byli pohřbeni v Německé Bělé (dnes Bělá nad Svitavou).

Takových příběhů se v době druhé světové války udály statisíce. Díky zpracování dokumentů v Národním památníku Terezín se daří objasnit životní příběhy obětí nacismu.