Komu patří omluva?
Seminář proběhl pod záštitou předsedy Asociace krajů České republiky a hejtmana Jihomoravského kraje JUDr. Michala Haška, který v úvodním slovu ke sborníku napsal: „Osobně lituji každé, především civilní oběti druhé světové války. Nemyslím si však, že je správné zaměňovat příčinu a následek. Bylo to Německo, kdo válku začalo a bylo v ní poraženo. Válce mimo jiné předcházely volby v roce 1938, ve kterých 90 procent německých voličů na území Československa dalo hlas Henleinově Sudetoněmecké straně, straně, která byla Hitlerovou aktivní pátou kolonou, pomáhající rozbít demokratické Masarykovo Československo. Následovala mnichovská dohoda, která se bohužel dotkla i jižní Moravy.
Nebýt vyhánění desítek tisíc Čechů z jižní Moravy na podzim 1938, popravených odbojářů v Kounicových kolejích, transportovaných a zavražděných Židů a Romů z Brna a dalších nelidských perzekucí v období protektorátu, nebylo by pravděpodobně ani odsunu Němců z Brna na konci května 1945… Považuji za nutné neustále připomínat pravdu o historii, o tom, kdo rozpoutal válku a kdo byl napaden a kdo je povinen nést důsledky svého počínání.
Jsem přesvědčen, že i tato publikace bude dalším kamínkem v mozaice, která tomu napomůže.“ [S. 8.]
Předmluva uvádí, že sborník se týká „tematiky denacifikačního odsunu Němců z Československa, ke kterému došlo na základě rozhodnutí vítězných mocností druhé světové války. Pro Čechy znamenal odsun rozuzlení dávných i nedávných excesů a základ stability evropského poválečného uspořádání. Část odsunutých Němců však označila odsun jako bezpráví, katastrofu, zločin všech zločinů.
Je pozoruhodné, jak po roce 1989 téma odsunu ožilo. Dříve bylo jak v Německé spolkové republice, tak v Rakousku ,tabu’, nemluvilo se o něm, s výjimkou spolků vysídlenců. Bylo to téma nepohodlné, trapně spojené s nacismem. Věřilo se, že potichu zmizí ze světa vůbec. Paradoxně však konec ,studené války’ a sjednocování Evropy jako by probudilo démony minulosti. Objevila se ,změna paradigmatu’. Leckoho ze spolku odsunutých Němců dnes uspokojuje přehodnotit to, co se skutečně stalo, a přeměnit se z obžalovaného v žalobce. Chtěl by trestat údajné ,zločiny druhé strany’. O svých vlastních si nepamatuje nic. Zato požaduje nápravu všech křivd a odškodnění ztrát, které je postihly. A takový revanšismus získává podporu i na nejvyšších místech.“ [S. 5.]
Na semináři vystoupilo s referáty 13 historiků. Jeden z nich – Mýty a fakta o pochodu brněnských Němců na konci května 1945 ve světle některých archivních pramenů – přednesl historik ze Státního okresního archivu Břeclav se sídlem v Mikulově PhDr. Emil Kordiovský; začíná slovy: „Ve svém vystoupení se chci věnovat několika mýtům nebo záměrně šířeným a opakovaným nesprávným informacím, které se objevují v různých seriozních i méně seriozních pramenech převážně zahraniční provenience, někdy ale nekriticky přejímaným také zdejšími autory. Odsun nebo také vyhnání německých osob z Brna na konci května 1945 je událost, na kterou bychom neměli vzpomínat jako na něco pozitivního v našich moderních dějinách. Na druhou stranu ovšem ji nelze měřit dnešníma očima a dnešními morálními hodnotami. Je třeba si uvědomovat a neustále také připomínat, co bylo příčinou této události a v jaké době k tomu došlo.“ [S. 67]
Ve svém příspěvku vychází z archivních pramenů, které se dotýkají událostí na konci května 1945 v Brně, a předkládá fakta, která považuje za nezpochybnitelná. „Nemohu se vyjádřit například k tvrzením o střílení nemohoucích osob za pochodu z Brna směrem ke hranici, neboť tyto prameny jsem nikde nenašel. A zřejmě je tomu tak proto, že neexistují, jinak by je nepochybně jiní badatelé našli. Toto odhadování počtu mrtvých neustále pokračuje a rojí se další a další ,přesné údaje’ o postřílených osobách mezi Brnem a Pohořelicemi, o dalších a dalších hromadných hrobech a barvitá líčení osudu brněnských Němců za tohoto pochodu.“ [S. 67.] Dále cituje z článku Oty Filipa Die stillen Toten unterm Klee bei Pohořelice uveřejněném ve Frankfurter Allgemeine Zeitung 30. 5. 1990, č. 124, s. 3, přetištěného v časopise Reportér pod názvem Mlčící mrtví pod jetelinou u Pohořelic a konstatuje, že všechny informace o počtu mrtvých (přes 1700 starců, žen a dětí) vycházejí ze vzpomínek, které vznikly po „desítkách let a mnohdy oživovaných z různých důvodů podrobnostmi, které nelze z různých důvodů ověřit, ať už je to zkreslením paměti věkem nebo záměrem.“ [S. 68.] Autor podotýká, že za celou dobu po válce (v době přednesení příspěvku to bylo 71 let) nebyl podél komunikace, kudy šli brněnští Němci do Pohořelic, „nalezen jediný hrob, natož pak hrob hromadný, v němž by byly oběti tohoto násilí pochovány.“ [S. 68.]
Následně se PhDr. Kordiovský věnuje pramenům, které se dotýkají osob, jež zahynuly v pohořelickém táboře v červnu 1945, kdy zde byli ubytováni ti z brněnských německých občanů, kteří nebyli schopni nebo z různých důvodů nebyli nuceni dále směřovat do Rakouska. K vyčíslení různě uváděného počtu obětí cituje ze studie Vojtěcha Žampacha Vysídlení německého obyvatelstva z Brna ve dnech 30. a 31. května 1945 a nouzový ubytovací tábor v Pohořelicích – in Jižní Morava 1996, roč. 32, sv. 35, s. 173–236; knižně vydalo v roce 2014 Nakladatelství Šimon Ryšavý. „Takže teď máme už několik číselných údajů: tisíce, čtyři tisíce, tisíc sedm set a na desce u pohořelického pohřebiště je uvedeno podle výpočtů Oty Filipa, že je zde pohřbeno 890 obětí… O číslech výše uvedených se nemohu vyjadřovat, neznám jediný úřední ani jiný pramen, který by je potvrzovalo. Mohu se ale vyjádřit k tomu číslu poslednímu. Jedná se o počet obětí epidemie a zřejmě i fyzického a psychického vyčerpání osob, které došly až do Pohořelic a které zde ukončily svoji životní pouť.“ [S. 69; číslovku zvýraznila autorka.]
Dále autor uvádí, že dochované prameny a dostupné seznamy těchto obětí uložené v různých archivech studoval Vojtěch Žampach a „dospěl k číslu 455 osob, které byly pochovány za Pohořelicemi na provizorním pohřebišti.“ [S. 70.] Použité seznamy vycházely ze záznamů policejních, pohořelického hrobaře Julia Hochmanna a zdejší fary. Ve Státním okresním archivu Břeclav se sídlem v Mikulově nalezl autor zápis ze zasedání pléna národního výboru z 21. listopadu 1945 (fond NAD 196-MěNV Pohořelice, kart. 1, inv. č. 1), který obsahuje záznam z jednání o žádosti hrobníka Julia Hochmanna a jeho pomocníka Jana Skály o proplacení částky za hroby po Němcích a pod bodem jednání zastupitelů poř. č. 11 je uvedeno: „Usneseno jednomyslně nevyhověti žádosti Jul. Hochmanna a Jana Skály o proplacení částky 457 hrobů à Kč 100,- za hroby po Němcích při odsunu z Brna do Pohořelic, nýbrž žádost postoupiti přímo ZNV k přímému vyřízení.“ [S. 70.] Autor zatím nezjistil, zda Zemský národní výbor v Brně žádost projednal, nikde nenašel ani zmínku o tom, že by někdo další vykopal hroby a pohřbil další 433 osoby. „Číslo na pomníku je tedy jednoznačně nesprávné.“ [S. 83.]
Následně se autor věnuje komentování některých tvrzení z uvedeného článku O. Filipa, z nichž některá nelze doložit matričními záznamy, seznamy pohřbených ani jinými prameny – např. jím uváděné tvrzení: „Dokonce i u neznámého dvouletého dítěte je jako příčina uvedeno: sešlost věkem…“ [S. 84.] Uvedená příčina smrti vedla autora k pečlivé prohlídce matričních záznamů a dochovaných seznamů, což vyústilo ve zjištění, že v seznamech je uvedeno devět dětí narozených mezi 8. 6. 1942 – 22. 1. 1945. „Mezi nimi ale nebylo žádné dítě neznámé a všechna jsou uvedena jménem. Také v příčinách jejich úmrtí jako příčina sešlost věkem neexistuje.“ [S. 84.]
Závěrem přináší na základě dochovaných písemností informace o stravování běženců, poskytované zdravotní péči i o počasí v době pochodu. Svůj referát zakončil slovy: „Tolik tedy k některým dochovaným pramenům, které jsem měl v krátké době před konáním této konference k dispozici. Jestliže se někteří novináři a politikové vyjadřují v tom smyslu, že je třeba informovat o této události pravdivě, nemohu než konstatovat, že je to nanejvýše potřebné. Lži nikomu neprospějí.“
Připojuji se k PhDr. Kordiovskému – nepřispějí tomu ani články podobné tomu, který včera zveřejnil web ctidoma.cz Česká pomsta vůči Němcům. Brněnský pochod smrti je ostudnou událostí našich dějin, který napsal Jakub Kučera a jako zdroj uvádí Česká televize, Český rozhlas: „ Každý den tak zde zemřelo přibližně 60 až 70 lidí, mezi nimi však také oběti fyzického násilí ze strany dozorců. Mrtvá těla byla ,pohřbena’ v polích v masových hrobech. Jen v Pohořelicích zemřelo kolem 450 osob a dalších 170 v okolních vesnicích. Celkový počet mrtvých se však pohybuje kolem tisícovky, ale některé německé prameny hovoří o čísle přesahující 4 tisíce mrtvých Němců.“ [Česká pomsta vůči Němcům. Brněnský pochod smrti je ostudnou událostí našich dějin | ČtiDoma.cz (ctidoma.cz)]. Novinář, který se snaží psát o historii, by měl respektovat alespoň základní metody a principy historikovy práce. Pokud ovšem nenaplňuje zásadu, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou.
PaedDr. Jitka Gruntová