V Předmluvě knihy (s. 7) čteme: „K největším falzifikacím dějin dnes lze zařadit záměrné zkreslování událostí 2. světové války. Například většina Američanů je přesvědčena, že právě Spojené státy rozhodující měrou přispěly k porážce nacistického Německa. Mnozí si dokonce myslí, že Sovětský svaz bojoval na straně Hitlera… Tím, jak se pomalu vytrácí historická paměť po více než sedmi desetiletích od konce války, se postupně začíná v některých částech starého kontinentu opět probouzet fašismus.“ Autoři připomínají znepokojivý vývoj na Ukrajině, kde jsou znovu uctíváni banderovci a členové bývalé fašistické Ukrajinské povstalecké armády (jedni z nejkrutějších válečných zločinců) byli uznáni za válečné veterány, „… v Kyjevě v roce 2017 vyznamenali rodinné příslušníky bývalých trestných jednotek, kteří v prosinci 1942 v západoukrajinském Lucku na rozkaz nacistů zlikvidovali desetitisíce židů. Na budově kyjevské opery visí pamětní deska člověku, řídícímu transport židů do Babynho Jaru, kde probíhala masová likvidace civilního obyvatelstva, především židů, cikánů…“ (s. 24) (Podrobněji se autoři věnují situaci na Ukrajině v kapitolách Nelichotivý primát Ukrajiny, s. 77–84, a Nacismus a falšování dějinných událostí, s. 85–103.) Stále aktivnější rehabilitaci osob spolupracujících s hitlerovským Německem můžeme sledovat také v Estonsku, kde se konají nacistická shromáždění s tichým souhlasem vlády, a Lotyšsku – zde jsou od 1. února 2018 zrovnoprávněni bývalí vojáci lotyšské legie Waffen-SS s veterány, kteří bojovali proti hitlerovskému Německu
(s. 25), a hlavní město Riga je každoročně místem konání pochodů těchto někdejších příslušníků SS. (Situaci v pobaltských státech detailněji popisují kapitoly Pobaltí: historie postavená na hlavu, s. 104–109, a Nacistická reminiscence, s. 110–114.)
Ve výrobě dezinformací nezůstává pozadu ani Polsko, Slovensko a Česká republika.
Na straně 36 se píše: „Dehonestace Rudé armády a negativní důsledky jejího postupu na osvobozeném území Evropy se připomínají zejména mládeži, pro kterou jsou události před 70 lety cosi jako pohádky dožívajících veteránů války. V učebnicích amerických školáků se mluví pouze o vítězství USA nad Německem a Japonskem, jakoby Rusko ani nebylo ve 2. světové válce spojencem Američanů a Britů.“ A v Evropě?
Na oslavy 70. výročí osvobození Osvětimi nepozvala polská premiérka Ewa Kopczová ruského prezidenta Vladimíra Putina, ale poslala osobní pozvání tehdejšímu prezidentu Ukrajiny Petru Porošenkovi – bez ohledu na to, že se v ukrajinských městech každoročně konají pochodňové průvody neonacistů u příležitosti narození Stepana Bandery, a i když polská „média připomínají, že během 2. světové války právě banderovské jednotky Ukrajinské povstalecké armády (UPA) zavraždily přes 100 tisíc polských civilistů včetně žen a dětí.“ (S. 37.)
Kapitola Americký výklad dějepisu je uvedena citací Arména Tigrana Chalatiana, vědce žijícího v USA, který prostudoval četné učebnice historie a „dospěl k šokujícímu závěru: v Americe a na Západě se studentům předkládají zkreslená, ideologicky zabarvená fakta o 2. světové válce, přičemž některé rozhodující události z let 1939–1945 se zamlčují. ,První věc, která mne napadá, je,’ píše Chalatian –, že většina Američanů je přesvědčena o tom, že USA rozhodující měrou přispěly k porážce nacistického Německa, a o úloze Sovětského svazu v této válce mají pouze mlhavé představy. Mnozí si dokonce myslí, že Sovětský svaz bojoval na straně Hitlera.’ “ (S. 40.)
Ve Francii byl v rozmezí od roku 1945 do roku 2015 prováděný průběžný výzkum o znalostech obyvatel o 2. světové válce. „Otázka zněla: Podle vašeho názoru, která země nejvíce přispěla k porážce Německa v roce 1945? Výsledek tohoto průzkumu ukazuje, jak se během let měnily ve Francii názory pod vlivem propagandy a záměrné falzifikace dějin. Jestliže v roce 1945, bezprostředně po skončení války, Francouzi připisovali Sovětskému svazu 57procentní zásluhu na porážce nacistického Německa a Američanům přisoudili 20 procent, tak po zhruba padesáti letech bylo vnímání francouzského obyvatelstva diametrálně odlišné: Američané se se 49 procenty dostali na první příčku a Sovětský svaz se ocitl hluboko pod nimi s 25 procenty. V roce 2004 byly rozdíly ještě větší v neprospěch SSSR.“ (S. 44–45.)
Autoři předkládají i skutečnosti týkající se zkreslování historie na Slovensku (s. 46 – 59) a zabývají se „informační válkou“. „Informační válka funguje i v době míru. Její součástí bývá mediální kádrování nepohodlných osobností či odstraňování ,nevhodných’ soch.“ (S. 64) Rozebírají situaci na Slovensku (své zkušenosti máme i v České republice) a následně se věnují „humanitární“ operaci v Jugoslávii. Závěr práce detailněji rozebírá situaci na Ukrajině a v pobaltských státech, jak již bylo uvedeno.
Zkreslování historie druhé světové války nám je servírováno i z Evropské unie. V roce 2019
Evropský parlament přijal Usnesení Evropského parlamentu o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy 2019/2819 (RSP), které schválil jako doporučení pro své členské státy; nepodpořilo ho pouze 66 europoslanců, z České republiky jediná Kateřina Konečná (KSČM) – usnesení zcela opomíjí zradu západních spojenců vedoucí k mnichovské dohodě a Sovětskému svazu přisuzuje podíl na rozpoutání druhé světové války („Evropský parlament… 7. připomíná, že pakt Molotov-Ribbentrop a jeho tajné dodatky zůstávají symbolem toho, jak agresivní silová politika a logické sféry vlivu přinesly ničení a utlačování; …“*)
Prohlášení představitelů Evropské unie z roku 2020 začíná slovy: „Před sedmdesáti pěti lety spojenecké síly osvobodily nacistický koncentrační tábor Osvětim-Birkenau.“** Odráží to módní trend přenášet protiruské postoje do výkladu minulosti, když se lže a zamlčuje skutečnost, že Osvětim osvobodila Rudá armáda.
Česká historička Kateřina Čapková, pracovnice Ústavu soudobých dějin Akademie věd České republiky, se spolupodílela na autorství publikace Zwischen Prag und Nikolsburg. Jüdisches Leben in den böhmischen Ländern (v českém vydání Mezi Prahou a Mikulovem) vydané roku 2020 – a je společně s americkým historikem Hillelem J. Kievalem také její vydavatelkou –, kde obviňuje český národ z iniciátorství a spolupachatelství na holokaustu…. Ten národ, který byl jako všichni Slované určen německými nadlidmi k likvidaci, v lepším případě k otrocké práci. Zděšeně hledím, jak zkreslování historie podléhá soudobé protiruské hysterii a sudetoněmeckému chápání československých dějin. Naplňuje mě optimismem, když se setkávám s mladými lidmi, kteří mě ubezpečují, že lži o historii jim nejsou lhostejné, odsuzují je a hledají pravdu.
PaedDr. Jitka Gruntová
Poznámky
* Evropský parlament. B9‑0100/2019 Usnesení Evropského parlamentu o významu evropské paměti pro budoucnost Evropy 2019/2819 (RSP) [online]. ©2019 [cit. 2. 10. 2021]. Dostupné z: https://www.europarl.europa.eu/doceo/document/B-9-2019-0100_CS.html.
** Evropská komise. Společné prohlášení předsedkyně Komise von der Leyenové, předsedy Rady Michela a předsedy Parlamentu Sassoliho k 75. výročí osvobození táborů Osvětim-Březinka [online]. ©2020 [cit. 24. 4. 2021].
Dostupné z: https://ec.europa.eu/commission/presscorner/detail/en/statement_20_90.