No pasarán – Neprojdou!
K pomníku „prezidenta osvoboditele“ T. G. Masaryka na Komenského náměstí položili věnce a kytice květů zástupci celostátních, krajských i místních institucí a organizací. Nechyběli ani komunisté, členové Společnosti Ludvíka Svobody, , z. s. (SLS), Výboru národní kultury Brno, z. s. (VNK), legionáři, bojovníci proti fašismu, Levicový klub žen, z. s. (LKŽ) a další vlastenci.
První náměstek brněnské primátorky René Černý v proslovu uvedl, že Brno od roku 1918 přežilo všechny peripetie doby a stalo se hlavním městem českého veletržnictví, české justice, důležitým evropským městem vzdělanosti a vědy. Podtrhl, že vzpomínáme na ty, kteří 28. října 1918 pomohli na svět samostatné ČSR. Snažme se, aby jejich dílo neupadlo v zapomnění a naše země si udržovala své hodnoty. Na závěr vyslovil osobní poselství: „V médiích nacházím titulky jako »Dost bylo Masaryka« a »Dost bylo Beneše! « Musím zvolat, že platí opak: Ještě více Masaryka, ještě více demokracie!“ To přesto, že zvláště členové KDU-ČSL na brněnské radnici usilují o návrat sudetoněmeckých „kamarádů“ do České republiky i s jejich revanšistickými požadavky. Na Komenského náměstí v Brně zaznělo též několik myšlenek TGM a rovněž žesťové skladby v podání Vojenské hudby z Olomouce.
U pomníku „prezidenta budovatele“ Edvarda Beneše před brněnskou Právnickou fakultou se pravidelně zastavují každého 28. října členové a příznivci Výboru národní kultury ke vzpomínce, položení květin a zapálení svíček. Předsedkyně brněnského pobočného spolku VNK Marie Veselá uvedla, že Beneš patřil po celou dobu mezi nejbližší spolupracovníky TGM. Komentovala obrovské tlaky, které na prezidenta Beneše působila z příkazu Hitlera tzv. pátá kolona Němců v českém pohraničí v podobě nesplnitelných požadavků „nadřazené rasy“ a ignorování spravedlivého řešení hrubého nátlaku na ČSR. Beneš dokázal zachránit stát promyšlenými činy, i když byl v situaci, která téměř neměla žádné východisko. Západ Beneše obviňoval, že neplnil požadavky nacistického Německa a tím že prý způsobí světový válečný konflikt.
U pomníku mj. zaznělo: Není pravda, že SSSR odmítl Československu pomoct proti Hitlerovi, když smluvní partneři Anglie a Francie Čechoslováky zradily. Beneš si velmi vážil spolupráce se Sověty, uvědomoval si velké zásluhy východního odboje a oběti Sovětského svazu k osvobození naší vlasti od fašistů. Varoval před návratem revanšistů na scénu a předložení novodobých požadavků německých nacionalistů. Proti tomuto náporu se musí u nás spojit všichni rozumně uvažující lidé!
Historik Jiří Jaroš Nickelli doplnil fakta, která vyvracejí lež o SSSR a dr. Benešovi: „Dnes nám pan Pithart a jemu podobní tvrdí, že nás SSSR v roce 1938 zradil. Není to pravda! Polsko i Rumunsko zakázalo Sovětskému svazu požadovaný průchod jeho vojsk přes jejich území do Československa na pomoc bojovníkům v pohraničních pevnostech ČSR. Představitelé Polska vyhrožovali, že když vstoupí sovětské jednotky na polské území k průchodu do ČSR a k boji s hitlerovci, Polsko zahájí vůči nim protiútok a začne 2. světová válka. Také všechna letadla Rudé armády letící Československu na pomoc, budou nad Polskem sestřelena. Podle Poláků vyhlásila totéž i Antonescova rumunská vláda. Není tedy pravda, že Sovětský svaz nás zradil. Byli to smluvní partneři – Francie a Anglie, ke kterým se přidali naši sousedé Polsko a Rumunsko – ti nás zradili,“ potrhl historik Jiří Jaroš Nickelli.
O drsné vzpomínky na život v protektorátu Böhmen und Mähren se podělila na shromáždění občanů starší dáma vyprávěním o tom, jak ve školní třídě odmítla česká žákyně pozdravit německou spolužákyni stranickým pozdravem (zvednutou pravicí), Němka ji udala a česká dívka šla do vězení. Nebo když při průchodu oddílu Hitlerjugend po ulici se někdo na chodníku odvážil nepozdravit tento útvar zvednutou pravicí, dostal od procházejících pořádnou facku.
Marie Veselá přednesla u pomníku před Právnickou fakultou MU svoji báseň s názvem Sezimovo Ústí (toto
město je rodištěm E. Beneše a místo letní vily manželů Hany a Edvarda Benešových). Báseň věnovala Veselá druhému prezidentu ČSR. Se svými verši s názvem Báseň o Moravě se připojila i ruská básnířka Ljubov Vondroušková. Uvedla, že ač pochází od Volhy, v České republice žije desítky let a do krásné Moravy se zamilovala. Má ráda Moraváky s i jejich malebnými vinohrady a všechny dobré lidi.
Václav Žalud,
Výbor národní kultury Brno
foto autor
