Javoříčko
Tyto události popisuje Oldřich Sládek v knize Ve znamení smrtihlava (Praha, Naše vojsko, 1991, s. 328–329).
Ráno 5. května 1945 pod velením SS-untersturmführera Egona Lüdemanna příslušníci oddílu ke zvláštnímu použití 43 i s pomocnými vlasoveckými silami spolu s vojenskými posilami a oddílem SS začali kolem osmé hodiny obkličovat osadu Javoříčko, kde měli zakročit proti partyzánskému oddílu Jermak. Předchozího dne totiž Němci vyslali do Javoříčka své provokatéry, ale ti padli do léčky a byli zlikvidováni. Partyzáni Javoříčko opustili, aby neohrozili místní obyvatele svou přítomností, protože při průzkumu zjistili, že kolem osady jsou koncentrovány značné síly nepřítele. Lüdemannův rozkaz pro trestnou výpravu byl jednoduchý. Pochytat a postřílet všechny muže, vyhnat ženy a děti a celou osadu vypálit.
Vlastní akce v Javoříčku začala před devátou hodinou, kdy nacisté zapálili pancéřovou pěstí chatu u lesa. Pak postupovali od západní strany osadou a podpalovali jeden dům za druhým – postupně vypálili 34 usedlostí, ušetřili pouze školu a kapli. Chytali všechny muže a bez velkého vyslýchání je vraždili, i když v celé osadě nenalezli ani jediného partyzána. Pátrání po zbraních se příliš nevěnovali, ale zato vydatně ve všech domech před vypálením rabovali.
O výsledku Lüdemannovy zločinné akce a utrpení obyvatel stroze hovoří zpráva stanice Sboru národní bezpečnosti v Bouzově z 8. července 1945, kterou cituji podle uvedené knihy Oldřicha Sládka (s. 329):
„… V Javoříčku samém byli všichni muži od 15 let až na ty, kterým se podařilo odplazit se buď potokem, nebo zavrtati se do hnoje, pod dřevěný chlívek apod., zastřeleni. Někteří museli lehnouti na zem a na zemi byli zezadu stříleni. Jiní byli stříleni stoje u zdi. Mnozí byli utlučeni v hořících domech, kde byly pak jejich mrtvoly nalezeny. Ti, kteří se chtěli spasiti útěkem, byli hlídkujícími hordami zastřeleni mimo osady nebo vráceni do vesnice a tam brutálním způsobem ubiti.
Ženy a děti musely opustiti osadu a dobytek vyhnati ze stájí. Několik kusů hovězího dobytka bylo zastřeleno v Javoříčku, jiné kusy byly hordami odvedeny neznámo kam. Některé kusy též uhořely.
Celkem bylo zastřeleno 38 mužů, nejmladší 15, nejstarší 76. Byli zastřeleni i muži, kteří jen náhodou v Javoříčku dleli návštěvou nebo za jinou prací. Několik jich bylo zastřeleno v lese 3 km od Javoříčka. Některé z žen byly též týrány a vyhnány i s dětmi.“
Tyto události jsme si připomněli společně s delegací MěV KSČM v Moravské Třebové a poslankyní Evropského parlamentu Ing. Kateřinou Konečnou. U společného hrobu obětí nacistického zločinu jsme si připomenuli také skutečnost, že z aktérů smrtonosné akce proti Javoříčku byl zadržen a souzen pouze jediný, ostatní vykonavatelé brutálního činu z SS-komanda vedeného Egonem Lüdemannem nebyli vypátráni a potrestáni. Stejně tak jako tisíce dalších německých válečných zločinců.
Události druhé světové války je třeba připomínat. Nelze souhlasit s přepisováním dějin podle okamžité potřeby doby, nelze souhlasit se znevažováním druhého odboje a záměrným opomíjením rozhodujícího podílu Rudé armády na osvobození Československa. V povědomí našich dětí a vnuků musí být uchována úcta k těm, kteří se zasloužili o svobodu a zachování českého národa, ale i hrdost a čest, která nedovolí, aby kdokoliv zneuctil památku našich statečných předků, kteří bojovali za naši svobodu a tisíce jich za naši svobodu položili to nejcennější – svůj život. Byly mezi nimi i nevinné oběti heydrichiády, Lidic, Ležáků, Ploštiny, Javoříčka...
S vděčností vzpomínáme všech, kteří za svobodu a samotnou existenci našeho národa bojovali, trpěli a umírali. Všem jsme povinni vzdát úctu, a to bez ohledu na jejich politickou či státní příslušnost. Nebýt jich, nebyli bychom ani my.
Josef Odehnal