Pamětní spis v trestní věci proti obviněnému Adolfu Knippelbergovi
ČS. VLÁDNÍ KOMISE PRO STÍHÁNÍ NACISTICKÝCH VÁLEČNÝCH ZLOČINCŮ
Č. 420/72 – K
P a m ě t n í s p i s
v trestní věci proti obviněnému Adolfu
K n i p p e l b e r g o v i
I.
Adolf K n i p p e l b e r g, narozen dne 19. července 1907 ve Vídni, rakouské národnosti a rakouské státní příslušnosti. Z jeho osobních dat jsou známa jen jména jeho rodičů (otec Adolf Knippelberg, matka Anna, rozená Brodirová). Pokud jde o jeho životopisné údaje, byly zjištěny jen okolnosti, týkající se Knippelbergova působení v období 1939 až 1945. V březnu 1939 při okupaci Československa přišel do Brna jako příslušník Einsatzkomanda bezpečností policie, které bylo sestaveno ve Vídni. Po zřízení teritoriálních služeben gestapa v okupovaném Československu byl přeložen k pobočce gestapa v Jihlavě, kde působil až do roku 1942. V tomto roce byl zařazen u řídící úřadovny gestapa v Brně, ale po krátké době byl odvelen k nezjištěné služebně gestapa na okupovaném území SSSR. Do Brna se vrátil v červenci 1943 a zůstal zde až do dubna 1945, kdy řídící úřadovna gestapa evakuovala z Brna do Jihlavy. Jako příslušník SS měl hodnost Sturmscharführera. Postupně působil v agendě protišpionážní, protisabotážní a protipartyzánské. Podle výpovědí svědků se vyznačoval bezohlednou povahou a proto byl pověřován zejména úkoly, pro jejichž splnění byla bezohlednost nutným předpokladem, Po porážce nacistického Německa uprchl do Rakouska. V Rakousku byl určitou dobu ve vazbě, ale není známo, zda došlo k jeho odsouzení. V současné době se pravděpodobně zdržuje v Rakousku.
II.
Obviněný Knippelberg je důvodně podezřelý, že v noci ze dne 29. na 30. 3. 1944 u silnice mezi Frýdkem-Místkem a Ostravou asi 2 km od obce Hrabůvka zastřelil dva britské válečné zajatce, letecké důstojníky Godena Kiddera, narozeného 9. 2. 1914 a Thomase Grahama Kirby-Greena, narozeného 28. 2. 1918. Oba jmenovaní spolu s dalšími zajatci uprchli v noci ze 24. na 25. 3. 1944 ze zajateckého tábora v Saganu. Okolnosti tohoto případu jsou všeobecně známy. Hlavní úřad říšské bezpečnosti (RSHA) vydal tehdy rozkaz, aby všichni dopadení uprchlíci byli likvidováni. Protože šlo o válečné zajatce, kteří byli chráněni mezinárodním právem, měl být každý jednotlivý případ vraždy zaranžován tak, jako by šlo o „zastřelení na útěku“. Kidder a Kirby-Green byli dopadeni v obvodu brněnské Stapoleitstelle a měli být eskortováni ze Vsetína do Ostravy. Kriminální rada Römer, kterému bylo provedení rozkazu RSHA uloženo, pověřil přímým provedením obviněného Knippelberga. Knippelberg oba britské důstojníky zastřelil v příkopu silnice buď sám nebo ještě s dalšími příslušníky gestapa. Pak dal jejich těla dopravit do Ostravy, kde byla spálena v krematoriu. Z ostravské služebny gestapa podal telefonickou zprávu do Brna Römerovi. Nepodařilo se sice zjistit a vyslechnout žádného přímého svědka vraždy obou britských důstojníků, ale svědci, kteří byli na místě činu bezprostředně po činu, jednoznačně vyvrátili nacistickou oficiální verzi o zastřelení na útěku. Je nutno poznamenat, že bývalí příslušníci ostravského gestapa Hofmann a Fadler, kteří v roce 1945 o tomto případu vypovídali, označovali jako pachatele jiného příslušníka brněnského gestapa, a to kriminálního tajemníka Pribyla. Pribyl byl v roce 1948 vydán sovětskými orgány do Československa a při svém výslechu popřel, že by se uvedeného činu dopustil. Upozornil, že případ svou povahou náležel do působnosti jedno podskupiny referátu IV G, v níž pracovali kriminální komisař Kren a také obviněný Knippelberg. Uvedl také, že Knippelberg mu byl postavou podobný a že byli často zaměňováni. Podobnost Pribyla a Knippelberga skutečně vyplývá z fotografií, které jsou připojeny k protokolu o výpovědi dalšího svědka Emila Schreiera. Tento svědek jako řidič policejního auta protektorátní policie odvážel mrtvoly obou zastřelených Angličanů z místa činu do Ostravy. Podle fotografie bezpečně poznal obviněného Knippelberga jako úředníka gestapa, který mu dával příkaz k naložení mrtvol a později dával další příkazy správci krematoria. Podle Schreierovy výpovědi z chování Knippelberga vyplývalo, že za celou „akci“ odpovídá. Knippelbergovu účast na této vraždě potvrdil i bývalý kriminální komisař brněnského gestapa Schauschütz.
Obviněný Knippelberg je důvodně podezřelý ještě z dalších zločinů. Jde o vraždy vězňů brněnského gestapa v roce 1945. V blíže nezjištěné době počátkem roku 1945 počalo brněnské gestapo likvidovat některé kategorie vězňů. Okolnosti těchto vražd vylíčil věrohodně ve své výpovědi bývalý příslušník brněnského gestapa Wandahl. Uvedl, že v té době bylo vězení gestapa v Kounicových kolejích přeplněno a odsun vězňů do koncentračních táborů byl v důsledku rostoucích dopravních obtíží zpomalen. Za této situace rozhodlo vedení brněnského gestapa, aby „nejnebezpečnější“ vězni, zejména partyzáni a sabotéři, byli fyzicky likvidováni. Vraždy byly prováděny přímo v objektu Kounicových kolejí střelnou ranou do týla. Přesný počet obětí a jejich jména se nepodařilo zjistit. Je však prokázáno výpovědí bývalého příslušníka gestapa Trittnera, který se těchto vražd sám zúčastnil, že vězně střílel také obviněný Knippelberg. Trittner uvedl, že se spolu s Knippelbergem a dalšími dvěma příslušníky gestapa zúčastnil likvidace vězňů celkem třikrát, a že zastřelili přibližně 30 osob. Protože někteří příslušníci gestapa měli proti likvidaci vězňů bez řádného rozsudku a bezohledným způsobem námitky, je zřejmé, že Knippelberg byl k účasti na vraždách vybrán – pokud se sám nepřihlásil – právě pro své povahové rysy, zejména pro svou bezohlednost.
V dubnu 1945, když se fronta přiblížila již bezprostředně k Brnu, činilo nacistické velení všemožné pokusy, aby zastrašilo místní české obyvatelstvo a udrželo klid a „pořádek“ ve svém týlu. Z podnětu vojenského velitele města byl při řídící úřadovně gestapa, respektive při skupině, která fungovala ještě v Brně (většina příslušníků řídící úřadovny byla v té době již evakuována do Jihlavy), zřízen stanný soud. Jak bylo zjištěno v trestní věci proti bývalému kriminálnímu radovi Hugo Römerovi, který byl předsedou tohoto stanného soudu, byly na ulicích namátkově zatýkány podezřelé osoby a beze všech formalit a jakéhokoliv podrobnějšího objasnění věci odsuzovány k smrti. Rozsudek byl proveden bezprostředně po vynesení v bývalé vojenské střelnici v Brně-Medlánkách. Po osvobození bylo na tomto místě exhumováno a identifikováno celkem 16 osob. Z výpovědí bývalých příslušníků brněnského gestapa vyplývá, že na exekucích se velmi podílel obviněný Knippelberg, který značnou část osob sám zastřelil.
IV.
Obviněný Knippelberg se v posledních dnech druhé světové války zúčastnil i několika akcí bojových skupin gestapa proti partyzánům. Bylo sice prokazatelně zjištěno, že při těchto akcích byli gestapem zavražděni i zcela nevinní občané, nebyly však získány důkazy o přímé účasti Knippelberga na těchto vraždách.
Byly rovněž získány poznatky o činnosti Knippelberga letech 1939 až 1942 v jihlavské úřadovně gestapa. Podílel se sice na uvěznění několika československých občanů v koncentračních táborech – jedna z uvězněných, židovka Ide Žáková, která byla gestapem zatčena pro nedodržování nacistických protižidovských předpisů, v koncentračním táboře zahynula – tuto jeho činnost však v důsledku zjištěných okolností nelze kvalifikovat jako vraždu. Uvedené skutečnosti mohou však doplnit Knippelbergovu charakteristiku.
V.
Popsaný skutkový stav je prokazován následujícími dokumenty, respektive jejich notářsky ověřenými fotokopiemi:
- Přípis britského leteckého atašé ve věci vraždy britských letců
- Dokumenty o vyšetřování vraždy britských letců
- Svědecká výpověď Emila Schreiera
- Protokol o výslechu Franze Schauschütze
- Protokol o výslechu Siegfrieda Pribyla
- Záznamy o zpopelnění zavražděných letců
- Seznam osob exhumovaných z hromadného hrobu v Brně-Medlánkách
- Záznam o vyšetřování vražd v Brně-Medlánkách
- Protokol o výslechu Franze Schwarze
- Protokol o výslechu Kurta Leischkeho
- Protokol o výslechu Jana Trittnera
- Protokol o výslechu Alexe Wandahla
- Svědecká výpověď Vladislava Vetchého
- Dokumenty o věznění Vladislava a Oldřicha Vetchého
- Svědecká výpověď Josefa Žáka
- Dokumenty o věznění a smrti Idy Žákové
- Protokol o výslechu Paula Fahnensticha
- Rukopisný zápis Rudolfa Klementa
Originály všech výše uvedených dokumentů jsou uloženy v sekretariátu Čs. vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců v Praze a je možno do nich a požádání nahlédnout.
VI.
Na základě uvedených skutečností doložených popsanými důkazy je Adolf Knippelberg stíhán krajským prokurátorem v Brně pro spolupachatelství na trestném činu vraždy podle §§ 9 odst. 2 d 219 tr. zák. ČSSR č. 140/1961 Sb.
Spolupachatelství na vraždě bylo trestné jak podle trestního zákona č. 177/1852 ř. z. (býv. rakouský trestní zákon), který platil v době spáchání činu, tak podle československého trestního zákona č. 85/1950 Sb.
Ustanovení trestního zákona č. 140/1961 Sb., podle něhož je trestná činnost kvalifikována, zní:
§ 9
(1) Pachatelem trestného činu je, kdo trestný čin spáchal sám.
(2) Byl-li trestný čin spáchán společným jednáním dvou nebo více osob odpovídá každá z nich, jako by trestný čin spáchala sama (spolupachatelé).
§ 219
Kdo jiného úmyslně usmrtí, bude potrestán odnětím svobody na deset až patnáct let nebo trestem smrti.
Trestní stíhání tohoto trestného činu není v ČSSR s ohledem na zákon č. 184/1964 Sb. promlčeno. Tento zákon zní:
Z á k o n
ze dne 24. září 1964
§ 1
U trestných činů proti míru, válečných trestných činů, trestných činů proti lidskosti a dalších trestných činů, spáchaných v době od 21. května 1938 do 31. prosince 1946 (v době zvýšeného ohrožení republiky) válečnými zločinci nebo jejich pomahači ve prospěch nebo ve službách okupantů,
které jsou trestnými činy podle zákona č. 140 Sb. ze dne 29. listopadu 1961 a byly i trestnými činy podle zákonů platných v době jejich spáchání i zákonů pozdějších,
pokud by u nich mělo nastat promlčení trestního stíhání ke dni 9. května 1965 nebo později,
se nepromlčuje ani trestní stíhání ani výkon trestu.
§ 2
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
VII.
Po skončení druhé světové války a obnovení činnosti řádných československých justičních orgánů bylo po Adolfu Knippelbergovi pátráno. Bylo zjištěno, že se zdržuje v Rakousku.
VIII.
Nacisté se v době druhé světové války dopustili nesmírných zločinů proti národům zemí, jež byly dočasně okupovány hitlerovskými vojsky. Potrestání nacistických válečných zločinců, kteří nesou za všechny tyto zločiny odpovědnost, není aktem pomsty, nýbrž morálním a právním požadavkem států, které byly dočasně pod nacistickou mocí.
Trestnost hromadného vyhlazování národů a národnostních skupin a všech ostatních válečných zločinů vyplývá ze všeobecných zásad mezinárodního práva.
Konkrétní případy, vylíčené v tomto pamětním spise, jsou válečným zločinem nejen podle čl. 6 Londýnské dohody ze dne 8. srpna 1945, ale i z hlediska Ženevské konvence o zacházení s válečnými zajatci z roku 1929.
Ke zdůraznění povinnosti všech zemí k uplatňování norem mezinárodního práva ve věci válečných zločinů nebo zločinů proti lidskosti přijala Hospodářská a sociální rada Organizace Spojených národů rezoluce č. 1074 D/XXXIX/ ze dne 28. července 1965 a 1158 /XLI/ ze dne 5. srpna 1966, v nichž vyzývá všechny státy, aby pokračovaly v úsilí k zajištění, vypátrání a potrestání osob odpovědných za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.
Dne 11. listopadu 1970, devadesátý den po uložení ratifikační listiny desátého státu u Generálního tajemníka OSN, vstoupila v platnost Úmluva o nepromlčitelnosti válečných zločinů a zločinů proti lidskosti.
Všechny země jsou proto povinny uplatnit příslušné normy mezinárodního práva, mající vztah k odpovědnosti za válečné zločiny.
Ze všech uvedených důvodů žádá Československá vládní komise pro stíhání nacistických válečných zločinců, aby příslušné úřady Rakouské republiky převzaly trestní stíhání obviněného a pohnaly ho za prokázané zločiny k trestní odpovědnosti.
V Praze dne 22. června 1972
Sekretář Čs. vládní komise
pro stíhání nacistických válečných
zločinců: