Zřizování zátarasů a překážek na komunikacích a ničení důležitých objektů jednotkami Stráže obrany státu
Ne na všech směrech bylo možno zajistit přehrazení komunikací překážkami stálého opevnění. Místy bylo předpolí před hlavním obranným postavením rozsáhlé a překážky bylo nutno budovat až v době bezprostředního ohrožení. Pro tyto oblasti byl již v době míru vypracován plán opatření, která byla realizována po vyhlášení smluveného hesla. Jako improvizované překážky měly sloužit:
- Ocelová lana o průměru 18 až 20 milimetrů napnutá asi 1,2 metru nad vozovkou a pevně na koncích zakotvená.
- Záseky ze stromů o síle minimálně 20 centimetrů. Měly se kácet tak, aby vznikl pařez vysoký zhruba 1,5 metru a kmen měl zůstat spojený s pařezem. Minimální hloubka záseku měla činit pět metrů, výška dva metry. Zásek mohl být doplněn minami z náložek o hmotnosti 0,5 a jeden kilogram rozněcovaných mechanickým rozněcovačem s nástražným drátem.
- Trámové uzávěry se budovaly v místech s dostatkem kulatiny a řeziva, např. u pil a skládek dřeva.
- Barikády se stavěly převážně na vjezdech do osad nebo na zúžených místech, kde nebylo možno vytvořit záseky. Jako stavební materiál měly sloužit sudy a bedny naplněné hlínou a kamením, hospodářské stroje, nábytek nebo části plotů. Výška barikády měla být aspoň dva metry.
- Zatopení vodou nebo rozbahnění se mělo provádět v kombinaci s jinými překážkami, aby se tyto nedaly objet. Zatopení bylo možno vytvořit ucpáním propustků nebo stavbou provizorních přehrad z kůlů a prken utěsněných hlínou nebo hnojem. Rozbahnění mělo být provedeno vypuštěním rybníků, přehrad nebo jezů na přilehlá pole a luka.
- Rozrušení vozovek vykopáním podélných nebo příčných příkopů. Tato práce byla velmi náročná. Za účinné rozrušení se pokládalo vykopání příkopů délky 20 metrů ve vzdálenosti maximálně 100 metrů od sebe v délce jednoho kilometru vozovky.
- Navezení těžkého materiálu na vozovku v délce 20 až 100 metrů, např. balvanů.
- Ničení mostů, opěrných zdi a tunelů za pomoci trhavin. Tyto úkoly si vyžadovaly speciálně vyškolené příslušníky SOS.
Pro všechny tyto činnosti byly zpracovány kalkulace sil a časové orientační normy.
Ničení objektů přeřazených do působnosti jednotek SOS se provádělo po vyhlášení předem stanovených stupňů pohotovosti:
1. stupeň – připravenost oddílu k odjezdu k vykonání prací,
2. stupeň – odjezd na objekt a provedení předběžných prací,
3a stupeň – rozmístění náloží,
3b stupeň – adjustace rozněcovadel.
Pohotovost k ničení vyhlašoval velitel praporu SOS nebo jeho zástupce. Vlastní ničení bylo možno provést buď na písemný rozkaz velitele praporu SOS, nebo velitele hraničního úseku. Dále je bylo možno provést po vyhlášení stanoveného stupně pohotovosti při proniknutí nepřítele.
Pro splnění úkolů měly oddíly SOS k dispozici ekrazitové nálože o hmotnosti 0,1 kilogramu, 0,5 kilogramu, 1 kilogram, 10 kilogramů a 19 kilogramů, které byly sestavovány do potřebných náloží. Pro jejich odpálení byla určena anglická zápalnice nebo bleskovice. Roznět se prováděl zapálením zápalnice, mechanickým rozněcovačem nebo elektricky. Vlastní roznět prováděla rozbuška o hmotnosti dva gramy plněná třaskavou rtutí. Anglická zápalnice byla žíla černého prachu opletená trojím jutovým vinutím. Hořela rychlostí jeden centimetr za minutu. Bleskovice je žíla trhaviny v obalu, detonující rychlostí 5000 metrů za vteřinu.
Další možností roznětu je přenos třeskem. Nálože se uloží v předepsaných vzdálenostech od sebe, např. 0,5 kilogramu po 0,5 metru, jeden kilogram po jednom metru tak, aby rozbušky směřovaly směrem k výbuchu předchozí nálože.
Do objektů určených ke zničení, aby nepadly do rukou nepřítele, byly zahrnuty:
- mosty o délce nad 20 metrů, u delších mostů metrů se mělo ničit jedno až dvě pole o celkové délce zhruba 50 metrů;
- silniční tělesa v zářezu, výkopu a na náspu;
- telefonní vedení, sloupy, izolátory a telefonní ústředny;
- elektrárny;
- odmontovat nebo trhavinou přerušit koleje, výhybky a staniční zařízení, na trhání
kolejí se měly používat náložky 0,5 a jeden kilogram po 250 až 400 metrech;
- vytváření nájezdových min;
- lokomotivy odpálením náložky 0,5 kg na ojnici, parním válci nebo vodní nádržce;
- automobily, popř. bojová technika.
K ničení železničních pražců byl sestrojen speciální pluh, který byl tažen lokomotivou a lámal pražce. Současně ničil železniční svršek. Na železnici se dále doporučovalo vykolejit vagony nebo je spouštět proti nepřátelskému vlaku, popř. odstranit vnější kolej v zatáčce.
Část výše uvedených opatření byla v roce 1938 provedena. Jsou např. známé fotografie barikád z Bělovse. Jako celek by umožnila ustoupit aspoň části pozorovacího sledu SOS do obranných postavení, kde měl posílit obranný sled a donutit nepřítele se rozvinout. Toto vše by vyžadovalo čas, který je potřebný k přípravě obrany v hlavním obranném postavení.
Pramen: Směrnice velitelství II. sboru k č. j. 55.383, taj., žen. 1938 – VHÚ Praha
Bedřich Škraňka, KHV Brno