Vzpomínka na slováckého synka Jana Černého
Narodil se 15. června 1912 v Moravské Nové Vsi jako nejstarší z pěti dětí v železničářské rodině. Měšťanskou školu absolvoval v Hodoníně. Vyučil se nejdříve v zámečnictví a po nemoci pak zedníkem. Pracoval v organizaci komunistické mládeže – Komsomolu a jako schopný organizátor se stal v 18 letech jeho krajským tajemníkem. V roce 1933 měl narukovat, ale byl vyslán do Sovětského svazu do stranické školy, kterou absolvoval za dva roky jako nejlepší žák. Vrátil se na podzim 1935 s doklady na jméno František Burda ze Zakarpatské Ukrajiny. Důvod – byly na něj vydány tři zatykače (nástup trestu + dezerce + nedovolený přechod státní hranice). Nemohl se vrátit na Slovácko, tam ho znalo mnoho lidí a změna jména by mu nepomohla. Pracoval ve funkci krajského tajemníka pro Prahu. Žil v poloilegalitě. V roce 1936 propukla ve Španělsku občanská válka. KSČ pověřila Jana zorganizovat československé dobrovolníky na pomoc španělské republice. Odjelo jich přes 3000. Na jaře 1937 s nimi odešel i Jan Černý. Podruhé přešel ilegálně hranice své vlasti a zanedlouho byl přidělen jako politický komisař ke slavné kulometné rotě Jana Žižky z Trocnova do slovanského batalionu Dimitrov. Při dobývání města Belchite byl těžce raněn (průstřel plic a ramene), lékaři odhadli léčbu na několik měsíců, ale Janek, sice nevyléčen, se po několika týdnech vrátil na frontu. Komunistické heslo – „Kdo brání Madrid, brání Prahu“ – se potvrdilo. V březnu 1939 padl Madrid a 15. března 1939 němečtí nacisté obsadili Prahu. Ze 3000 Čechů a Slováků přežila španělskou válku jen třetina. Během této války dostal Janek stranický úkol naučit se během půl roku francouzsky a byl poslán politicky pracovat do Belgie. Na jaře 1940 nacistická vojska obsadila Belgii a Jan se rozhodl utéci, byl ale zadržen a spolu s dalšími muži odsouzen k trestu smrti zastřelením. Rozsudek měl být vykonán hned druhý den. Při nočním bombardování se vězňům podařilo utéci. Tři měsíce pak žil v Bruselu, na podzim se při náboru dělníků do německé zbrojovky přihlásil s doklady spolubojovníka ze Slovenska, a tak se dostal do Kaselu v „Reichu“. Zase byl blíž své vlasti. Získal si důvěru vedoucího německého inženýra. Pod příslibem, že mu přiveze z domu zabíjačku, dostal se po čtyřech letech do Prahy. Jeho přítelkyně Emilka mu našla byt a umožnila navázat spojení s Milošem Krásným. V lednu 1941 se stal spolupracovníkem I. ilegálního ÚV KSČ. Všichni členové, až na Jana Ziku, byli zatčeni. Janovi se podařilo navázat se Zikou spojení a přes Miloše Nedvěda s Juliem Fučíkem – a byl ustaven II. ilegální ÚV KSČ. Janek byl nejmladším členem a byl pověřen vedením sabotáží a přípravou ozbrojeného boje. V ilegalitě měl několik krycích jmen: Franta Richter, Karel, Miloš nebo Jaroslav. Jan pracoval dnem i nocí, psal zprávy do ilegálního Rudého práva, pracoval s vysílačkou, organizoval pomoc pro rodiny zatčených soudruhů, navázal spojení s Moravou a Slovenskem. Často střídal byty. V době heydrichiády byly razie gestapa na denním pořádku. Jan Zika byl zatčen hned první noc heydrichiády, Julius Fučík ještě dříve. Jan se přesunul do Mnichova Hradiště, kde se dozvěděl o popravě přítele Miloše Krásného. V červnu po masakru v Lidicích se vrátil do Prahy. Několik dní bydlel u Procházků ve Střešovicích. Ten den, kdy měl změnit konspirační byt, byl i s rodinou Procházkovou zatčen. Při výsleších z Janka gestapo nedostalo ani jeho pravé jméno. Byl převezen do Terezína, opět do Prahy a přesunován do Německa, Polska nakonec do Berlína a zde byl 1. března 1944 postaven před soud a odsouzen k trestu smrti. Po rozsudku se podařilo Janovi poslat z vězení moták. Poslední dopis domů napsal 2. května 1945:
Mojí drazí, všichni, drahá Emilko!
Toto je můj poslední dopis k Vám. Za hodinu neb dříve jistě zemřu tak, jak jsem žil. Jsem úplně kliden. Přeji Vám všem, mojí drazí, všechno nejlepší. Netrapte se pro mne. Žijte pro ty všechny naše maličké. Včera jsem dostal Váš poslední dopis (z 1. 4.). Byl jsem celý den v myšlenkách u Vás a u našich přátel nahoře. Objímám Vás všechny ještě jedenkrát srdečně. Tisknu ruku všem známým a kamarádům a přeji Vám všem mnoho štěstí. Drahá Emilko, buď statečná a netrap se pro mne, žij pro jiné, jsi ještě mladá a máš celý život před sebou, nekaz si jej, vdej se a měj malé dětičky.
Tak, moji drazí, všichni, poslední vřelé políbení a objetí, buďte šťastni.
Váš Jan
Emilko, musíš mne trochu nahradit našim milým, a Vy, mojí drazí, nahraďte mě trošičku Emilce, ano? Nu, miláčkové drazí, ještě jeden vřelý stisk ruky.
Jan
Rozsudek byl v žaláři Plötzensee téhož dne vykonán. Nebylo mu ještě ani 32 let. Po osvobození se Janu Černému dostalo vysokých státních poct in memoriam. Byl povýšen do hodnosti plukovníka čs. armády. Za boj proti fašismu ve Španělsku mu byl propůjčen Řád rudé hvězdy. Za účast v boji proti hitlerovským okupantům za osvobození vlasti mu byl udělen Československý válečný kříž 1939, jako uznání jeho vynikajících zásluh pro Československou republiku mu prezident republiky udělil vojenský řád Bílého lva Za vítězství s hvězdou I. stupně.
Příběh jsem zpracoval podle vyprávění maminky Janka Černého.
Vlastimil Maděra, Moravská Nová Ves
Pamětní deska Janu Černému v Moravské Nové Vsi