Vzpomínání...
Narodil jsem se v dubnu 1938 v roce mnichovské zrady, vyhnání Čechů z pohraničí a obsazení fašisty tzv. Sudet. O době okupace jsem již napsal nějaké vzpomínky. Dnes chci napsat jen vzpomínky, jak jsem prožíval první minuty, hodiny a dny po osvobození Příluk.
V květnu v roce 1945, když se blížila Rudá armáda, jsme čtyři rodiny žily několik dní ve sklepě s vysazenými okny a podepřeným stropem. Večer jsme viděli prchající Němce. O půlnoci začala blízko domu, kde jsme bydleli v podnájmu, velká kanonáda, která trvala asi až do šesti hodin. Pak nastalo ticho, které ještě dnes po 77 letech vnímám. V noci do toho sklepa nejdříve přišli dva muži, pak rudoarmějci. Prohlédli sklep, a když zjistili totožnost našich rodičů, tak s těmi dvěma muži odešli. Později v tom tichu vyšli chlapi na dvůr, kde byly vany a hrnce s vodou. Umyli se. Zjistili, že asi 80 metrů od domu jsou ruští vojáci s kanonem. Zavolali děti a ženy, abychom se šli taky umýt. Pak mne táta převedl před dům a tam jsem viděl, jak v poli se zvedají ruce raněných. Z blízkého statku vybíhali nosiči raněných a odnášeli je do statku. V nedalekých Želechovicích se stále střílelo. My jsme již byli osvobození. My děcka jsme hned v dalších dnech pátraly a setkávaly se s vojáky. Zajímavé je, že nás rumunští vojáci vozili na bryčkách. V příkopech leželo několik zastřelených koní. Tak to jsou moje bezprostřední vzpomínky na konec války před 77 lety.
Vlastimil Maděra, Moravská Nová Ves