Nejvážnějším protivníkem v linii těžkého opevnění byl nepřátelským vojskům v roce 1938 4cm kanon vz. 36.

Společně s protitankovými a protipěchotními překážkami by útočníkovi přichystaly krvavou lázeň. Připomeňme si úvodem jeho základní takticko-technická data:

tovární kód                                                                                        A6

vojenský kód – kanon se spřaženým kulometem                             L1, d4k

                      – kanon bez spřaženého kulometu                             Q, d4  

ráže                                                                                                   47 mm

délka hlavně                                                                                      2040 mm

                                                                                                          d/43

počáteční rychlost střely                                                                   775 m/s

hmotnost střely – protipancéřová                                                     1,65 kg

                        – tříštivá                                                                    1,5 kg

                        – kartáčová                                                                1,65 kg           

dostřel při náměru 12                                                                        5800 m

náměr                                                                                                –12^o  až +15^o

odměr                                                                                                2 x 22,5^o 

délka zákluzu hlavně                                                                        300 až 325 mm

hmotnost – zbraně                                                                            1550 kg

                – střílny                                                                             1400 kg

obsluha                                                                                              6                                                                    

Pro výcvik obsluh byl MNO, hlavním štábem ŘOP, v roce 1938 zpracován návrh předpisu     P – III – 7 s titulem Výcvik ve střelbě z pěchotních zbraní – 4cm kanon vz. 36.

Obsluha se skládala z velitele a pěti mužů:

V – velitel

M – miřič – zástupce velitele, zamiřoval a odpaloval kanon i kulomet

N – nabíječ – zástupce miřiče, nabíjí, kontroluje zákluz kanonu a odvod nábojnic

K – kulometník – nabíjí kulomet a při nepřímé střelbě jej odpaluje

P1 – první podavač – podává náboje a obsluhuje závěr a poloautomatiku závěru

P2 – druhý podavač – vyjímá náboje z truhlíku, připravuje je k nabíjení a podává je prvnímu podavači

Rozmístění vojáků při nástupu ke zbrani a při přípravě k boji je znázorněno na obr. 1 a 2. Mimo automatické provádění všech úkonů při obsluze kanonu museli určení členové zvládnout teorii střelby. V boji museli umět okamžitě reagovat na vzniklou situaci. Od zjištění cíle v zorném poli zbývalo k výstřelu pouhých pět vteřin. Předpis nařizoval vycvičit obsluhu tak, aby byla schopna vypálit 12 mířených ran za minutu.

Dálka se dala odhadnout podle předem stanovených bodů v terénu. Miřič musel stanovit rychlost cíle a stranový, popř. výškový nadběh. Mohl volit nadběh stranový v metrech nebo úhlový v dílcích. Zastavme se u pojmu dílec. Dělostřelba je velice přesná záležitost a dělení kruhu na 360 dílů je pro ni nedostatečné. Proto je v armádách zavedeno podrobnější dělení, a to buď na 6400, nebo 6000 dílců – podle státu. Jinak příručka říká, že jeden dílec je úhel, pod kterým vidíme předmět vysoký jeden metr na vzdálenost jeden kilometr.

Další věcí, kterou musel miřič a velitel děla sledovat, byly hluché prostory. Předpokládala se palba do vzdálenosti 1200 m (viz tab. 1) a v celém tomto prostoru musela být vyhledána místa, která se nacházela níže jak 1,2 m pod dráhou střely kanonu nebo 0,6 m níže, jako byla dráha střely z kulometu. Toto vše bylo stanoveno při projektování objektu.

Při útoku útočné vozby bylo úkolem obsluhy nejdříve zničit cíle, které se nacházely dále od střílny a mohly tedy ohrozit souseda. Vozidla se nesměla dostat blíže jak 100 m ke střílně. Objekty se navzájem kryly. Pro ničení živé síly do vzdálenosti 300 m měl sloužit kartáčový náboj se 110 kuličkami, na větší vzdálenost pak granát nárazový, tříštivý. V noci nebo za snížené viditelnosti bylo možno vést protitankovou přehradnou palbu. Pálilo se pět ran konstantní dálkou co nejrychleji po sobě. Odměr se měnil po každé ráně o jednu otočku řididla, ale max. o úhel 20 dílců. Při velmi ploché dráze střely a její vysoké rychlosti byla velká pravděpodobnost zásahu. Protipancéřový granát prorážel ještě na vzdálenost 1100 m oboustranně cementovaný pancíř o síle 50 mm. Tanky tehdejší doby měly čelní pancíř do 32 mm a boční 16 mm.

 Na větší vzdálenosti bylo nutno sesouhlasit dráhu střely kanonu a spřaženého kulometu náměrovým kolečkem kulometu. Záměrný dalekohled s ohniskovou destičkou se používal pro střelbu do 3000 m. Na levé straně destičky byly dvě svislé stupnice pro pancéřový a nárazový granát, na pravé pak pro lehkou a těžkou střelu z kulometu. Uprostřed byl záměrný kříž s dílcovou stupnicí. Střelba nad 3000 m se vedla jako nepřímá podle náměrové stupnice na kanonu. V případě poruchy těchto miřidel bylo zamíření prováděno pomocí dělostřeleckého libelového kvadrantu.

Spouštění kanonu se provádělo samostatnou spouští nebo samočinně po nastavení polohy AUTOMATIKA. Po výstřelu byla nábojnice vyhozena do lapače a odvedena do příkopu pod střílnou. Po zasunutí nového náboje došlo k uvolnění závěrového klínu a po uzavření hlavně k automatickému odpálení. Takto bylo možno vystřelit 30 až 35 ran za minutu. Asi po šesti minutách této rychlopalby, tj. po 200 ranách, bylo nutno palbu zastavit, dát hlavni depresi cca 50 dílců a otevřít závěr. Do závěru se vsunula děrovaná trubka propojená hadicí s nádržemi vody a po dobu pěti minut se mělo provádět chlazení. Na tuto dobu byla zbraň samozřejmě vyřazena z boje.

Úkolem nabíječe bylo sledovat po dvaceti ranách ukazatel zákluzu a hodnota nesměla překročit 332 mm.

Úkolem obsluhy bylo zvládnout palby:

• rozsev do hloubky,
• rozsev do šířky,
• rozsev do hloubky se šířkovým rozsevem,
• palebná přehrada široká,
• palebná přehrada hluboká,
• protitanková přehrada,
• střelba kartáči.

Schéma prvních dvou úloh je uvedeno na obr. 3 a 4.

Ostrá střelba se cvičila po zvládnutí všech návyků a činností ve zvláštních výcvikových prostorech. Nejdříve byly provedeny školní střelby z kulometu na kanonu. Jako střelivo byl doporučen ostrý červeně svítící náboj vz. 28 nebo zástřelný vz. 35. Po zvládnutí školní střelby bylo přistoupeno k polní střelbě z kanonu granáty. Současně bylo procvičování pozorování zásahů z jedné pozorovatelny, a to osné, stranové a boční, nebo ze dvou pozorovatelen oboustranné.

Pro přímou střelbu se v době míru zpracovávaly tabulky orientačních a vztažných bodů, které měly usnadnit velení a zamiřování. Pro nepřímou střelbu byla zpracována mapa v měřítku 1 : 10000 se zakreslením hluchých prostorů a stejné tabulky jako pro přímou střelbu. Při střelbě na větší vzdálenosti se musela do tabulek zahrnout i derivace střely, tj. její odklon z přímého směru vlivem rotace. Toto se projevovalo již při kreslení panoramatického záměrného schématu nad zbraní.  

Z výše uvedeného vyplývá, jak náročný by byl výcvik v obsluze 4cm kanonu vz. 36. Nebylo možno spoléhat na to, že se mohlo vystřelit v minutě až 35 ran. Naopak cíl bylo nutno ničit první ranou, aby se co nejvíce šetřilo střelivo.

Bedřich Škraňka, KHV Brno

Prameny:

Předpis P – III – 7 – Výcvik z pěchotních zbraní – 4 cm kanon vz. 36, MNO hl. št. ŘOP 1938, VHA Praha.

Příručka pro dělostřelce, Naše vojsko 1972. 

Tabulka č. 1

Dálka                                                 rychlost cíle

m

                        10 km/h                      15 km/h                      20 km/h                      30 km/h

                          t         r                      t           r                      t           r                      t            r

200                  59,6     12                    39,7     8                      29,8     6                      19,9            4

300                  89,3     18                    59,6     12                    44,8     9                      29,8            6

500                  148,9   30                    99,3     20                    74,6     15                    49,7            10

800                  238,3   48                    158,8   32                    119,35 24                    79,5            16

1000                297,9   60                    198,6   40                    149,2   30                    99,4            20

1200                357,5   71                    238,4   48                    170,1   34                    119,3   24

t – čas potřebný k projetí úseku

r – počet vypálených ran při rychlosti střelby 12 ran/min.