Vojenská poštovní služba v Československé armádě za 1. republiky
Jako vše u armády vše mělo mít pravidelný řád, který byl zde podtržen i pošťáckým smyslem pro přesnost. Armáda, železnice a pošta byly v té době nejpřísněji řízené organizace. Kéž by tomu bylo i dnes. Služba byla řízena po stránce velitelské a odborné. Na vyšších velitelstvích se řízením zabývalo 4. oddělení štábu, na hlavních pak 4. a 5. oddělení. Nezbytná byla součinnost s 2. oddělením štábu, tj. vojenským zpravodajstvím. Za odborné vedení odpovídal u vyšších velitelství přednosta polní poštovní služby. Touto funkcí byli pověřeni velitelé telegrafního vojska. Ti měli k ruce odborné poradce – velitele polních pošt. U vojskových těles a samostatných útvarů vykonávali tuto funkci jejich velitelé. Výkonnými orgány polní pošty byly:
- ústředna polních pošt s vojenskými vlakovými poštami,
- třídírny polních pošt,
- polní pošty,
- u vyšších velitelství, vojskových těles a samostatných útvarů tuto činnost vykonávali hospodáři, účetní setin a proviantní a kuchyňský trén.
Pošta se měla přepravovat zpravidla proviantními vlaky.
Ústředna polních pošt měla za úkol soustředit veškeré zásilky ze zápolí do pole a opačným směrem, dále zajišťovat přesun zásilek mezi třídírnami v poli, provádět cenzuru a ukládat nedoručitelné zásilky. K úkolům též patřilo vydávat potřebný materiál pro všechny útvary polní pošty v poli. Velitel ústředny polních pošt měl pravomoc velitele samostatného oddílu.
Vojenské vlakové pošty dopravovaly poštu mezi ústřednou a třídírnami zpravidla dvakrát za den. Pro přepravu zásilek se měly používat čtyřnápravové železniční poštovní vozy. Aby nedošlo ke zmatkům v přepravě, měly se vozy jedoucí z ústředny do třídírny číslovat lichými čísly a z třídírny do ústředny sudými.
Třídírna polních pošt rozdělila zásilky do tří skupin. Do zápolí, do jiné třídírny a pro své jednotky. I na tomto stupni se prováděla cenzura. K dalším úkolům patřilo přidělování matriálu polním poštám.
Polní pošta u sboru a divize se umisťovala zpravidla v intendančním parku. Velitel polní pošty měl pravomoc velitele setiny. Hospodář nebo orgán jemu přidělený měl shromaždovat poštovní zásilky od účetních setin a předávat je polní poště. Pro přepravu zásilek mezi vykládacím nádražím a polní poštou měla mít vlastní automobil. K jednotkám se vydávala pošta zpravidla účetním setin, kteří ji za pomoci kuchyňského nebo proviantního trénu převáželi a předávali jejich veliteli.
Ze zápolí do pole se pošta přepravovala přes sběrny polních pošt, které měly za úkol soustředit a zásilky neodpovídající předpisům vrátit zpět poštovním úřadům. Odtud se zásilky dopravovaly do ústředny polních pošt, a pak už výše uvedeným způsobem. Z domova jste mohli obdržet pouze dopisnici poštovní vojenské služby, psaní do hmotnosti 100 gramů, tiskoviny do 500 gramů, ukázky zboží do 1 kg, noviny, poštovní poukázku do 300 Kč a balíky byly omezeny pěti kilogramy a velikostí 60 centimetrů.
Z pole bychom mohli domů poslat dopisnici vojenské poštovní služby, otevřené psaní do 100 gramů, poštovní poukázky do 5000 Kč, a balíky měly stejné omezení jako výše.
Z přepravy do pole i do zápolí byly vyloučeny zásilky do ciziny, na dobírku, k malé radosti některých našich kolegů i zbraně a střelivo, látky zápalné, výbušné, snadno se kazící a zapáchající. Dále mohla být zásilka vyřazena cenzurou, když usoudila, že obsah je urážející, hanlivý nebo nemravný. Velkým rizikem bylo posílat z pole pohledy na krajinu. Na přepravu šatů, prádla a potravin muselo být zvláštní povolení. Všechny zásilky musely být označeny POLNÍ POŠTA. Polní pošta neodpovídala za ztrátu a zpoždění zásilek kromě poštovních poukázek
Od poplatků byla osvobozena služební pošta, tj. obyčejné a doporučené zásilky, cenná psaní, poštovní poukázky do 5000 Kč a balíky do 25 kg, maximálního rozměru 60 cm. Výjimka mohla být udělena nejvýše do 30 kg při přepravě svršků po padlých nebo raněných. Dále byly od poplatků osvobozeny dopisnice a dopisy z pole do pole určené pro vojenské osoby, četnictvo, civilní osoby povolané k výkonu válečné služby a pro dobrovolníky zdravotní služby.
Několikrát bylo výše zmíněno slovo cenzura. V této souvislosti se jednalo o ochranu utajovaných skutečností, kterých by mohla využít nepřátelská rozvědka. Prováděla se částečná nebo úplná.
Částečná cenzura se prováděla na všech úrovních namátkovým způsobem.
Úplná cenzura se prováděla v ústředně polních pošt a třídírnách. Dále se měla provádět u vyšších velitelství, vojskových těles, útvarů, ústavů a setin.
Cenzuru měly provádět ve sběrnách polních pošt vojenské cenzurní komise, v ústředně a třídírnách určení důstojníci a nejnižším článkem byl velitel čety nebo setiny. Zkontrolované zásilky se měly označovat razítkem. Abychom se nedostali do problému, bylo zakázáno psát do tisku články prozrazující vojenské tajemství, sdělovat složení vojsk, jeho přesuny, přípravy k boji, stanoviště útvarů, provádění opevňovacích prací a cíle útoků. Nebylo dále dovoleno psát o stavu morálky a zásob. Nařízení šla tak daleko, že bylo povoleno psát pouze latinkou, kurentem nebo azbukou. V praxi to znamenalo, že jste mohli prakticky napsat: Jsem živ a zdráv. Daří se mi dobře.
Zásilky pro zajatce a od zajatců měla zprostředkovávat informační kancelář pro zprávy o válečných zajatcích. Zde všechny zásilky podléhaly cenzuře.
Doprava poštovních zásilek byla vázána na velmi dobrou součinnost s intendančními jednotkami, neboť právě zásobovací vlaky byly hlavní činitelem v dopravě. Jejich pohyb řídila regulační komise přidělující zásoby útvarům.
Z výše uvedeného je vidět, že pro potřeby polní pošty musely být vyčleněny osoby, které potom nemohly být použity v bojových jednotkách. Je to jen malinká část těch, kteří zajišťují chod vojenské mašinerie v týlu. Právě v tomto případě mohly být na odpovědná místa v polních poštách povolány do válečné služby civilní osoby, hlavně do sběrny polních pošt.
Prameny: VHA Praha – Předpis T-X-3 Poštovní služba v poli
Bedřich Škraňka, KHV Brno