Systém doplňování československé armády
Polní armády, sbory, divize, pluky, prapory, roty, čety a družstva do sebe postupně zapadly a spojily se v mohutnou válečnou mašinerii potřebující pro svůj chod vedle techniky velmi důležitou součást – vojáka. Mírovou armádu tvořilo v roce 1938 asi 200 000 mužů. V srpnu byl ve službě 12 561 důstojník, 8 683 rotmistři a zhruba 176 000 vojáků prezenční služby.
Branná povinnost občana začínala rokem, kdy dosáhl 20 roků, a trvala až do 50 let. U vojáků z povolání do 60 let. Každý dvacetiletý občan mužského pohlaví se musel podrobit odvodní povinnosti. Trvala tři roky. Od 1. ledna roku, kdy dosáhl 20 let, do 31. prosince roku, kdy dovršil 22 roků. Odvodní komise přezkoumala zdravotní a duševní stav každého jedince a zařadila jej do odvodní třídy:
A - schopen bez vady
B - schopen k pomocným službám
Cs - schopen strážní služby
C - neschopen
Hlavní odvody se konaly každý rok v březnu až květnu. Dodatečné pak podle potřeby armády. Doplňování armády organizovaly podle dispozic vojenské okresy. Zahrnovaly území několika tehdejších okresů. Celkem jich bylo 48, stejně jako pěších pluků mírové armády. V Čechách 20, na Moravě a ve Slezsku 12, na Slovensku 13 a Podkarpatské Rusi 3.
Délka prezenční služby byla koncem třicátých let 24 měsíců. V prvních poválečných letech trvala 14 měsíců, ale již v roce 1920 byla prodloužena o 10 měsíců. Tento stav trval až do roku 1924, kdy byla zkrácena na 18 měsíců. Přes všechnu snahu vrátit se k délce prezenční služby 14 měsíců, došlo v roce 1934 v důsledku horečnatého zbrojení v Německu opět k prodloužení na 24 měsíců. Od roku 1927 měl branec právo požádat o zařazení do náhradní služby. V dnešní terminologii o náhradní vojenskou službu. Žadateli byli otcové rodin nebo jejich živitelé, případně samostatní hospodáři a řemeslníci. Tito vykonávali základní vojenský výcvik v trvání 12 týdnů po zařazení do náhradní zálohy a jeden týden před jejím ukončením.
Po skončení prezenční služby nebo služby u náhradní zálohy byl voják přeřazen do I. zálohy. Zde se podroboval zvláštním vojenským cvičením v celkové délce 14 týdnů. Po dosažení 25 a 27 let čtyři týdny, v 29 a 31 letech pak tři týdny. Vojáci I. zálohy vytvářeli v době mobilizace nové útvary, např. pěší pluky č. 49 až 98, tvořící manévrující část armády. Dále doplňovali rámcové jednotky na válečné počty. Po dosažení 40 let následovalo přeřazení do II. zálohy, která v době války vykonávala strážní službu a doplňovala ztráty jednotek. Jak již bylo uvedeno, v září 1938 museli tito vojáci nastoupit za vojáky německé národnosti, kteří k útvarům nenastoupili nebo museli být z obranné linie odesláni do zázemí.
V době války mohla být branná povinnost rozšířena na občany od 17 do 60 let. Spodní hranice byla i věkem, kdy bylo možno dobrovolně se přihlásit do armády.
Bedřich Škraňka, KHV Brno