Důsledky Mnichova na Svitavsku
Zde na tom měl svůj podíl také K. H. Frank, který ze svého dočasného působiště v Šumperku zaslal 18. listopadu 1938 telegram říšskému ministerstvu zahraničí, k rukám státního tajemníka von Weizsäckera; K. H. Frank sděluje, že „po šetření na místě samém musí německé obce Moravská Chrastová, Trnávka a Slatina připadnout nutně k Sudetám, za tyto obce možno vyměnit město Poličku, což česká strana přivítá…“ [1] K. H. Frank nebyl sám, kdo v této věci intervenoval. Byl to mimo jiné i představitel SdP poslanec Kundt. Na základě jeho žádosti rozhodl večer 19. listopadu 1938 říšský ministr Joachim von Ribbentrop předložit české delegaci návrh: Češi dají Trnávku, Mezihoří, Starou Trnávku a dále Borovou a Lázy u Trnávky… a za to jim bude nabídnuta kompenzace dle směrnice Hitlera. [2]
Do území dodatečně zabraného Německem patřila i Moravská Chrastová, Chrastová Lhota a Půlpecen, které se nepodařilo získat ani za cenu násilného vpádu ordnerů 31. října 1938 – v boji na obranu hranic položili život čtyři českoslovenští vojáci. Osada Půlpecen – žilo zde 144 Čechů a 28 Němců [3] – byla součástí obce Chrastavec, která byla současně ze záboru vypuštěna, jak zachytil obecní kronikář v Chrastavci: „I naše obec byla 12. října obsazena německým vojskem, které bylo po několika dnech vystřídáno naším vojskem a hned nato zase německou finanční pohraniční stráží. Stav tento trval do 24. listopadu, načež byla obec naše propuštěna ze záboru, ale zato zabrána byla osada Půlpecen a tím je obec naše odříznuta ode všech komunikačních spojů. Byly to tvrdé chvíle, kdy v naší škole na místě vyučování byli ubytováni němečtí finančníci. Teprve památného 24. listopadu po jejich odchodu uvítali jsme zase naše české vojáky a obec byla osvobozena a zůstane navždy naší a č e s k o u ! Vcházíme do nového života v druhé naší republice československé. Na zdar!“ [4]
Němcům se splnil sen o návratu domů, do Říše. Mahr. Chrostau ist wieder bei uns! – tak zněl titulek článku ve svitavských novinách z 26. listopadu 1938, který podrobně informoval o záboru Moravské Chrastové. [5] Na demarkační linii nad Březovou se v den záboru, 24. listopadu, dostavil osobně K. H. Frank, který minutu po desáté hodině dal povel k pochodu, major Kraus od pořádkové policie vystřelil zelenou raketu jako signál pro vojsko v Půlpecnu a Brněnci. Do pohybu se dal i průvod ve směru od Březové – na místo odcházející československé armády postupovaly oddíly německé a v jejich čele okresní vedoucí SdP ze Svitav Julius Hönig, který nesl prapor s hákovým křížem. [6] Německá armáda postoupila na nové hranice u Ráčkovy továrny v Rozhraní.
V 11 hodin začala v Moravské Chrastové slavnost. První řečnil major, velitel jednotky pořádkové policie ve Svitavách, který svitavským nacistům pomáhal v plánování taktiky bojové akce 31. října, Fridrich Platzer, který odevzdal klíč od radnice nově jmenovanému starostovi obce Karlu Kinterovi. Pak následovaly slavnostní projevy K. H. Franka a Julia Höniga, vyzváněly zvony a jásot účastníků nebral konce. Večer plály na okolních kopcích ohně, aby zvěstovaly německé vítězství. [7] Poklonili se i památce Rudolfa Woletze v místě, kde byl 31. října 1938 raněn (později zemřel ve svitavské nemocnici); už ráno před slavností zde položili věnec od okresního vedení SdP ve Svitavách a policejního praporu II/2. [8]
Současně s Moravskou Chrastovou byla zabrána i Chrastová Lhota. V kronice tamější obecné školy je tento poslední zápis pořízený učitelem Vincencem Sedláčkem: „Dne 24. listopadu 1938 byla Moravská Chrastová a Lhota postoupena Německu. Škola byla evakuována dne 22. a 23. XI. Inventář až na maličkosti byl zachráněn a složen ve Skřibu v hostinci u Blažků, p. Rozhraní, okres Boskovice. Přes polovina dětí evakuovala současně do ČSR. Dějiny zaznamenají, jaká křivda, jaké utrpení bylo způsobeno našemu národu a státu.“ [9]
Záborem Moravské Chrastové s Chrastovou Lhotou bylo 24. listopadu 1938 dokončeno odtržení území celého bývalého soudního okresu Svitavy, kde žilo 27 185 obyvatel. [10] Česko-Slovenské republice byly k témuž dni vráceny některé dříve zabrané české obce, například Korouhev, Rohozná, Manova Lhota, Chrastavec, Starý Svojanov, Vítějeves a město Polička.
Do Moravské Chrastové se vrátili němečtí uprchlíci a radovali se ze svého vítězství. Češi, kteří v zabraném území zůstali, žili zcela jinak: „V zabraných Sudetech nám začal úplně osamocený život,“ vzpomíná Jan Sedláček. „S Čechy jsme se nemohli stýkat kvůli provokaci, tisk nebyl, rozhlas nebyl a hranice se zbytkem Čech byla pevně uzavřena. Hovořit na veřejnosti česky nebylo možné a Češi mezi sebou jenom šeptali. Byly vyvěšeny plakáty ,Hier wird nur deutsch gesprochen’ (Zde se mluví pouze německy), a nebo ,Trittst du bei uns als Deutscher ein – so muss dein Gruss Heil Hitler sein’ (Vstoupíš-li k nám jako Němec – musí být tvůj pozdrav Heil Hitler). Němci vystupovali suverénně se zjevným pocitem vítězství, což při každé příležitosti provolávali – Sieg Heil, provolávali další oddanost a věrnost führerovi, množily se ,appelyʼ, ,marscheʼ a oslavy. Demobilizovaní čeští vojáci se vraceli do Březové vlakem, a odtud pěšky do českých vesnic a zase v Lankovém kopci na ně čekali ordneři, kteří je tam napadali a bili. Také Turetschkův Karel se tam exponoval – do české armády nenarukoval, až do wehrmachtu a hned v prvních dnech padl na ruské frontě.“ [11]
To byla ovšem ještě vzdálená budoucnost, v listopadu a prosinci 1938 se na zabraném československém území „osvobození” Němci radovali z vítězství. Svoji vděčnost Hitlerovi a nacismu prokázali i ve volbách 4. prosince 1938 – v okrese Svitavy se účastnilo voleb 32 313 voličů (z 32 455 – k volbám nešlo 142), z nichž své hlasy pro „ANO” jich odevzdalo 99,85 %, pro „NE”se vyslovilo pouze 17 voličů a neplatných hlasů bylo 31. [12] Pro Hitlera zde byla zdrcující většina obyvatel (v celých tzv. Sudetech to bylo 98,9 %).
Uchvácení československého pohraničí ocenil Adolf Hitler už 10. listopadu 1938 slovy: „Je to fantastický úspěch. Je tak obrovský, že jej přítomnost ani nemůže zhodnotit. Velikost a dosah tohoto úspěchu jsem si uvědomil, když jsem stál uprostřed českého opevňovacího systému betonových bunkrů. Teprve tam jsem poznal, co to znamená dobýt téměř 2000 km opevnění bez jediného výstřelu. Propagandou postavenou do služeb naší myšlenky jsme tentokrát dobyli deset milionů lidí a území přes 100 000 km2. Je to ohromné.“ [13]
Svůj nemalý podíl na tomto úspěchu nacistického Německa měla i Hitlerova „pátá kolona” v Československu – sudetští Němci. Proti nacistickému režimu se postavila jen hrstka Němců, ale jejich rozhodující většina se stala oddanými nacisty. Porážky německé armády u Stalingradu a Kurska měly sice vliv na postoje některých sudetských Němců, ale faktem zůstává, že jejich zdrcující většina i na Svitavsku zůstala fanaticky oddána Hitlerovi, jeho myšlenkám i cílům – jeden z nich nastínil například ve svém projevu 2. října 1940, kdy prohlásil: „Jedním z hlavních úkolů německé politiky bude zabránit všemi prostředky vzestupu slovanské rasy. I v minulých dobách bylo právem vítězů vyhubit celé národy.“ [14]
PaedDr. Jitka Gruntová
Poznámky
1) Národní archiv, fond Auswärtiges Amt, kart. 32.
2) Tamtéž – Záznam z 19. listopadu 1938.
3) Státní okresní archiv Svitavy se sídlem v Litomyšli (dále jen SOkA Litomyšl), Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, sign. R 272 – Jiří FRAJDL, Příspěvek k dějinám města Svitav v letech 1918–1938, s. 67.
4) SOkA Litomyšl, Mezifondový soubor kronik, sign. KR 188 – Kronika obce Chrastavce-Půlpecna od roku 1921; Pamětní kniha (1914–1938), list 21.
5) Zwittauer Nachrichten č. 48 z 26. listopadu 1938.
6) Tamtéž.
7) Zwittauer Nachrichten č. 48 z 26. listopadu 1938, s. 2.
8) SOkA Litomyšl, Sbírka vědeckých a literárních rukopisů, sign. R 497 – František VAŠEK, Proč museli odejít?, s. 209.
9) SOkA Litomyšl, Mezifondový soubor kronik, sign. KR 83 – Školní kronika, obecná škola Chrastová Lhota, s. 69.
10) Seznam obcí a okresů republiky Česko-Slovenské, které byly připojeny k Německu, Maďarsku a Polsku (stav ke dni 28. listopadu 1938), Praha 1938, s. 16–17.
11) Soukromá kronika Jana Sedláčka.
12) Zwittauer Nachrichten č. 51 ze 7. prosince 1938.
13) Ota KRAUS – Emil KULKA, Noc a mlha, Praha 1966, II. přepracované a doplněné vydání, s. 501–502.
14) Bohuslav EČER, Norimberský proces, Praha 1946, s. 126.
K. H. Frank (uprostřed) na kopci za Březovou 24. 11. 1938 (z archivu autorky)
Nacisté zabírají 24. 11. 1938 Moravskou Chrastovou (z archivu autorky)