13. pěší pluk v boji proti fašismu
S 13. pěším plukem se setkáváme poprvé v roce 1920, kdy vznikl při reorganizaci armády bývalého Rakousko-Uherska z 93. pluku jako jeden ze 48 pluků pěchoty. Jeho umístění v Šumperku ho předurčovalo k obraně severní hranice v oblasti Jeseníků.
Zde ho nalézáme i v září 1938. Je začleněn do 2. armády (velitel div. gen. Vojtěch Luža) 7. divize (velitel brig. gen. Otakar Lička) k obraně 36. hraniční oblasti. Pluku v této době velí plk. Karel Čejka. Prošel 1. světovou válkou, bojoval v legiích v Rusku. V roce 1938 absolvoval zdokonalovací kurz velení pro vyšší důstojníky.
Tři prapory pěchoty zaujaly obranné postavení na čáře Králíky – Staré Město – Ramzovské sedlo v Jeseníkách. V okopech a objektech lehkého opevnění byly připraveny hájit republiku. V Mnichově však bylo rozhodnuto jinak. Po zradě západních spojenců byl pluk 6. října stažen do Náměště na Hané. Ani zde dlouho nepobyl a již 25. října zaujímá nové postavení. Velitelství pluku je přemístěno do Boskovic. I. prapor zaujal postavení v prostoru Jevíčka, II. prapor v prostoru Bouzova a III. prapor v okolí Letovic. V Boskovicích byla umístěna též rota doprovodných zbraní – protitanková děla a minomety. Vojáci netuší, že se za několik dnů střetnou s fašistickými bojůvkami při přepadu Moravské Chrastové.
Při obsazování tzv. 5. pásma Sudet 10. října 1938 docházelo často ke sporům o území kolem demarkační linie. Německo zabíralo více, než bylo stanoveno dohodou. Takto byl v budoucím předpolí obsazen i Brněnec a na několik dnů potom Chrastavec a část Vítějevse. Trnem v oku zůstávala Moravská Chrastová. Měla sice většinu českého obyvatelstva, ale polohou se velmi hodila do plánů fašistů na okleštění zbytků ČSR.
Prostřednictvím svého bratra Hermanna získal svitavský Němec Julius Hönig souhlas nejvyšších míst v Berlíně k ozbrojenému obsazení Moravské Chrastové.
V noci z 30. na 31. října 1938 se dávají do pohybu tři bojové proudy složené z Němců ze Svitav, Hradce nad Svitavou (Grandorfu), Březové nad Svitavou, Bělé nad Svitavou (Německé Bělé) a dalších okolních obcí. Celkem asi 400 mužů vyzbrojených vojenskými i loveckými puškami, pistolemi a revolvery. Přepad byl proveden prudce a plánovitě. Jsou zajati a odzbrojeni příslušníci Stráže obrany státu (SOS) v Lidovém domě, četnická stanice, část 11. roty v hostinci u Janků a část 12. kulometné roty v hostinci u Kupsů v Chrastové Lhotě. Ve vile továrníka Ráčka zajímají velitele 11. roty škpt. Rudolfa Krčmáře. Němci, jisti si svým vítězstvím, velitele propustili. Jako rukojmí si ponechali ppor. Doležala, jednoho z velitelů čet. Celkem bylo zajato 32 vojáků a 1 důstojník, 9 příslušníků SOS a 11 celníků a příslušníků finanční stráže, dále 5 četníků a několik místních občanů. Příslušníci armády a ozbrojených složek byli převezeni do Svitav a později do Moravské Třebové. Civilisté byli zadržováni v Březové nad Svitavou. Postup Němců se zastavuje až u prvních domků na Rozhraní. Odtud před nimi utíká – po varování Tomášem Morávkem – březovský učitel a bývalý starosta Josef Grunta s rodinou, který zde našel přístřeší po nuceném odchodu ze zabraného města 10. října. Jako jeden z prvních podává zprávu o přepadení Moravské Chrastové velitelství 13. pěšího pluku v Boskovicích. Uniknout se podařilo i štábnímu strážmistru Koubkovi z četnické stanice v Moravské Chrastové, který podal informace o situaci v Letovicích. Varováno bylo i velitelství SOS v Boskovicích. Škpt. Krčmář se ihned po svém propuštění dostavil ke zbytku 11. roty umístěné v tělocvičně na Rozhraní a vyhlásil poplach.
Velitel pluku plk. Čejka po posouzení situace vyhlásil poplach rotě doprovodných zbraní. Rota vyrazila 31. října v 5.40 hod. posílena jedním 37mm protitankovým kanonem přes Letovice na Rozhraní. Akci velel osobně plk. Čejka. Spolu s vojáky vyrazil pohotovostní oddíl četnictva. Tento opustil Boskovice již ve 4.30 hod., ale po provedení průzkumu se rozhodl počkat na vojenské posily.
Po příjezdu na Rozhraní dal plk. Čejka zatknout skupinu ordnerů a německých policistů v čele s mjr. Platzerem a odvézt do Boskovic. Němcům bylo podáno ultimatum k opuštění obce. Nebylo vzato na vědomí a vojáci byli napadeni kulometnou palbou (při obsazování obce se útočníci zmocnili 4 těžkých a 4 lehkých kulometů se střelivem).
Plk. Čejka zahájil protiútok. Jedno družstvo postupovalo po silnici na Ráčkovu továrnu. Druhé vyrazilo po stranách silnice. Četnický oddíl se rozvinul na křídle.
U Ráčkovy továrny došlo k prvnímu střetu. Při něm byl střelou dum-dum zraněn vojín 11. roty Tomáš Morávek, který později svému zranění v brněnské nemocnici podlehl. Dalším místem odporu byl mlýn Vincence Schwaba, mimochodem bývalého příslušníka 13. pěšího pluku, asi 150 metrů od Ráčkovy továrny. Na železničním náspu byl kulometnou palbou zasažen do prsou svob. Antonín Černý. Byl na místě mrtev. Asi v 7.50 hod. byli Němci z Rozhraní vytlačeni.
Boj se přenesl do Moravské Chrastové ke stodolám sedláka Langera. Po granátovém útoku se podařilo vniknout do hostince Weidenhofera, kde byl zajat štáb útočníků v čele s Juliem Hönigem a Rolandem Bierem, velitelem jednoho z útočných proudů. Boj pokračoval až po demarkační čáru mezi Moravskou Chrastovou a Březovou nad Svitavou. U Lidového domu, hostince na kraji obce směrem k Březové nad Svitavou, kde celá akce začala, byl smrtelně zraněn ordner Voletz, pracovník knihovny ve Svitavách. Svému zranění podlehl ve svitavské nemocnici. Kolem 11. hodiny byla obec Moravská Chrastová osvobozena.
Na straně čs. armády padli svob. Antonín Černý, voj. Bedřich Stuchlík, Alois Žatka a Tomáš Morávek. Zraněni byli por. Bohuslav Nedbal, velitel roty doprovodných zbraní, čet. Rudolf Batista, voj. Alois Fáměra, des. asp. Jan Poles, voj. Karel Pazdera a svob. Václav Rosekranz. Z místních obyvatel byl zastřelen Antonín Šoščák, Rudolf Říha byl zraněn. Ztráty na straně Němců se nepodařilo zjistit, protože zranění byli ihned převezeni na území Sudet. Při následné prohlídce bylo zadrženo 46 občanů německé národnosti a převezeno do věznice v Brně. Po jednání obou stran byli zajatci propuštěni.
Po skončení bojů incidenty na demarkační čáře pokračovaly v listopadu. Vojáci 13. pěšího pluku však měli situaci pod kontrolou. Velitel 7. divize brig. gen. Otakar Lička jim vyslovil poděkování.
V květnu 1947 se bývalý velitel 13. pěšího pluku, nyní již jako generál a velitel 12. litoměřické divize, zúčastnil slavnostního odhalení pomníku vojákům padlým v boji o Moravskou Chrastovou.
Moravská Chrastová svému osudu neunikla. Po konečném vytýčení demarkační linie 24. listopadu 1938 připadla spolu s Chrastovou Lhotou do Sudet. Pro místní Němce to byl důvod k veliké veselici. Za osobní účasti K. H. Franka byl odhalen poblíž Lidového domu pomník ordneru Voletzovi.
Po skončení 2. světové války byli hlavní viníci přepadu postaveni před soud v Moravské Třebové a po právu odsouzeni.
Pamětníci této události ještě žijí a nezapomínají. Nezapomeňte i vy.
Prameny:
Holub, O.: Poslední pásmo vzdoru, 1988.
Gruntová, J.: Boj o Moravskou Chrastovou. In Okres Svitavy a protifašistický odboj, 1985.
Kolektiv autorů: Vojenské dějiny Československa, III. díl.
Skupina československých dělostřelců po návratu z úspěšného boje o Moravskou Chrastovou se nechala vyfotografovat i s kořistí (z knihy Gruntová, J. – Vašek, F.: Boj o hranici. Moravská Chrastová 1938. Praha: Naše vojsko 2018.)
Výpis z kroniky 13. pěšího pluku:
V noci z 30. na 31. října ordnérské tlupy přepadly jednotky našeho pluku v Mor. Chrastové a Chrastové Lhotě. Jednotky odzbrojily. Velitel pluku přijel kolem 5. hod. do tohoto prostoru s rotou doprovodných zbraní. Se zbytkem 11. roty a s přibyvší posilou byli ordnéři do 9 hod. zatlačeni zpět za hranice. Velitel pluku vydal dne 1. XI. 1938 tento zvláštní rozkaz:
„V noci z 30. na 31. října t. r. ordnérské tlupy přepadly jednotky našeho pluku v Mor. Chrástové a Chrástové Lhotě. Zbytek 11. roty a rota doprovodných zbraní, která přibyla do těchto vesnic, velmi energicky a vojensky zakročily proti těmto tlupám a v krátké době vytlačily je za demarkační čáru a obnovily pořádek v obou zabraných vesnicích.
Všichni zúčastnění v boji chovali se hrdinně a s odvahou odráželi přepady ordnérských tlup.
Boj vyžádal si obětí. Jsou to:
svob. Černý Antonín, 1915 - 411 - 1937
voj. v zál. Stuchlík Bedřich, 1913 - 621 - 1935
voj. v zál. Žatka Alois, 1913 - 362 - 1935
všichni RDZ, kteří po těžkém zranění zemřeli. Jim v prvé řadě patří dík za jejich odvahu a oběť, kterou přinesli v poslední chvíli, kdy opět zavládne v naší republice žádoucí klid zbraní.
Všem důst., poddůst. a vojínům, kteří se tohoto boje zúčastnili, za jejich hrdinné chování v tomto těžkém boji, patří můj i našeho národa upřímný dík. Chovali jste se všichni víc jak statečně.
Velitel pluku
plk. pěch. Karel Čejka“
Poznámka:
Čtvrtou obětí bojů byl voj. Morávek Tomáš, narozen 1915, z 11. roty, který zemřel 2. listopadu 1938 na následky zranění ve vojenské nemocnici v Brně.
Na návrh obce Brněnec udělil v říjnu 2003 ministr obrany České republiky vojenská vyznamenání in memoriam svobodníku Antonínu Černému, vojínu Tomáši Morávkovi, vojínu Bedřichu Stuchlíkovi, vojínu Aloisi Žatkovi.
Bedřich Škraňka, Klub historického vojenství Brno
Plukovník Karel Čejka, velitel 13. pěšího pluku, obdržel roku 1946 Československý válečný kříž 1939 v témže roce byl povýšen na brigádního generála. Jméno generála Karla Čejky nese od roku 2014 parčík za kaplí v Moravské Chrastové, místní části obce Brněnec. V květnu 2019 převzaly na Ministerstvu obrany vojenské vyznamenání in memoriam brigádnímu generálu Karlu Čejkovi jeho dcera a vnučka. Návrh podala předsedkyně OV ČSBS Svitavy PaedDr. Jitka Gruntová v roce 2018.