Český svaz protifašistických bojovníků, z. s.

Tento pravidelný politický pořad moderovaný Janou Bobošíkovou vychází každou neděli ve 20 hodin na kanálu Aby bylo jasno. Pořad se zaměřuje na komentování aktuálních politických událostí a dění v České republice i ve světě. V neděli 11. května 2025 byl součástí vysílání rozhovor s předsedkyní Českého svazu protifašistických bojovníků, z. s., PaedDr. Jitkou Gruntovou.

Paní J. Gruntová, s ohledem na svoji hlasovou indispozici, zaslala Ing. J. Bobošíkové odpovědi na její otázky písemně. Text do vysílání proto načetla UI, která se dopustila pochybení u 4. otázky, kdy místo obsazení Československa nacistickými vojsky v březnu 1939 načetla rok „1990“. Otázky i odpovědi zveřejňujeme v písemné podobě.

První otázka směřovala na návrh, který Jitka Gruntová podala v době, kdy byla poslankyní Poslanecké sněmovny ČR.

1. Co tě vedlo k navržení lex Beneš?

Návrh nevznikl z mé vlastní iniciativy. Podnět mi přišel od profesora Jaroslava Valenty z Historického ústavu Akademie věd. Po zpracování návrhu jsem ho konzultovala se svými kolegy, sociálně demokratickými historiky Radko Martínkem a Karlem Šplíchalem, kteří jej spolupodepsali. Cílem zákona bylo ocenit zásluhy Edvarda Beneše o vznik a rozvoj československé státnosti.

2. Kdo zákon podporoval, kdo jeho schválení bránil a proč ho nepodepsal tehdejší prezident Václav Klaus?

Návrh zákona nepodpořila vláda České republiky, která pod vedením premiéra Vladimíra Špidly (ČSSD) přijala 19. května 2003 usnesení, v němž vyjádřila nesouhlas.

V Poslanecké sněmovně měl návrh různorodou podporu napříč politickým spektrem. Zpravodajem byl poslanec Václav Nájemník (ODS), který v prvním čtení doporučil návrh k dalšímu projednání. Diskusi pak zahájil Jan Zahradil (ODS), který zákon podpořil, zatímco následující řečník, jeho stranický kolega Hynek Fajmon, vzděláním historik, se vyjádřil proti. Kritický postoj pak zaujal i Josef Janeček (KDU-ČSL)… Diskuse odhalila, že ani v rámci jednotlivých stran nepanovala shoda.

To se projevilo i při závěrečném hlasování po vrácení zákona ze Senátu, kdy například z 55 přítomných poslanců ODS hlasovalo 10 proti, 22 se zdrželo a dva nebyli přihlášeni. Z 39 poslanců KSČM zákon podpořilo 37. Naopak žádný poslanec KDU-ČSL ani Unie svobody zákon nepodpořil. Celkem hlasovalo pro návrh 123 poslanců, proti 29, zdrželo se 35 a sedm nebylo přihlášeno.

Prezident Václav Klaus se rozhodl zákon ani nepodepsat, ani nevetovat – využil tak možnost, jak zákonu umožnit automatické nabytí účinnosti bez svého přímého souhlasu. Podle tehdejšího mluvčího Hradu, Petra Hájka, byl Klaus přesvědčen, že hodnocení historických osobností by mělo zůstat na občanech, nikoliv být zakotveno zákonem. Pan prezident Klaus však rezolutně odmítal útoky na prezidenta Edvarda Beneše, které přicházely jak ze zahraničí, tak z části domácí veřejnosti.

3. Jak hodnotíš výzvu doplnit sochu československého prezidenta Edvarda Beneše deskou, která bude připomínat, že Edvard Beneš nese zodpovědnost za nástup komunismu?

Nevím, co je záměrem této aktivity, ale výzvu k doplnění sochy jakousi vysvětlující tabulkou lze chápat jako snahu o historické poučení veřejnosti (jako svého času u sochy Zdeňka Nejedlého v Litomyšli). Podobné tabulky možná budou časem i u dalších soch, snad aby doplnily nedostatky ve vzdělání? V tom případě by neměly obsahovat pouze negativní hodnocení, ale také klady příslušné osobnosti. Pokud se v Praze taková aktivita bude i nadále rozvíjet a k historii se bude přistupovat takto zjednodušeně, pak by se měly doplnit desky i k jiným sochám – například u sochy Jaroslava Haška na Žižkově by mohlo být uvedeno, že kromě autorství Švejka byl také aktivním členem bolševické strany v Rusku a působil v oblasti komunistické propagandy. Tabulky by ovšem měly být snadno vyměnitelné – protože hodnocení osobností se bude měnit se změnou vlády či režimu. Na druhou stranu je otázkou, zda takový přístup nezlehčuje význam památek a není to vyhazování peněz.

4. V těchto dnech si připomínáme 80. výročí osvobození od německého nacismu. Ovšem odbor strategické komunikace české vlády se připojil k litevské kampani, podle které okupace není osvobození. Foltýnův odbor společně s Německem a dalšími zeměmi tvrdí, že jsme nebyli před osmdesáti lety Rudou armádou osvobozeni, ale okupováni. Co si o tom jako historička i politička myslíš?

Nejprve jako učitelka českého jazyka připomenu základní významy slov. Slovo „okupace“ znamená vojenské obsazení, zabrání cizího státního území (příkladem bylo obsazení Československa nacistickými vojsky v březnu 1939). Význam slova „osvobodit“ je zbavit cizí nadvlády, vrátit svobodu. Rudá armáda osvobodila Československou republiku, navrátila jí svobodu a do konce roku 1945 opustila její území – s výjimkou Podkarpatské Rusi, která byla připojena k Sovětskému svazu. Její přítomnost u nás byla prozatímní, neexistovala okupační smlouva, jako například v Německé demokratické republice, odkud poslední sovětský voják odešel až 31. srpna 1994. Česká vláda by měla zvážit, zda na jejím odboru strategické komunikace pracují lidé, kteří skutečně ovládají český jazyk a rozumějí významu pojmů, s nimiž pracují.

Jako historička musím konstatovat, že se tento odbor zatím projevuje jako mistr ve zkreslování minulosti a líčení dějin podle aktuálních požadavků vládnoucí moci. Označovat osvobození Československa Rudou armádou za „okupaci“ není jen historicky nepravdivé a lživé tvrzení – je to výkřik antiruské hysterie, který vědomě překrucuje dějiny podle současných politických nálad. Takové tvrzení není jen v rozporu s fakty, ale slouží jako prostředek ideologického boje, nikoli jako přínos k porozumění historii. Je nestoudnou urážkou památky více než sto čtyřiačtyřiceti tisíc padlých vojáků, kteří položili životy v boji proti nacismu a za naši svobodu. Nebyli okupanty – byli osvoboditeli. Jde o znevažování historické pravdy a vědomou manipulaci, která má vymazat zásluhy těch, kdo se postavili nacistickému barbarství v době, kdy jiní mlčeli nebo kolaborovali. Jako slovanské národy vděčíme Rudé armádě za samotnou existenci. Srovnávat tento hrdinský čin s okupací je nejen urážlivé vůči padlým, ale i vůči přeživším generacím.

Ti, kdo dnes překrucují pojem osvobození, neútočí pouze na Rusko – útočí na historickou paměť a čest národů, které přežily druhou světovou válku právě díky porážce nacismu. A tento přístup musíme rozhodně a jednoznačně odmítnout. Proto jsme také založili Český svaz protifašistických bojovníků, zapsaný spolek, který usiluje o zachování paměti národa tak, aby národně osvobozenecký boj v letech první světové války a boj proti fašismu a nacismu v letech druhé světové války byly pravdivě popisovány, vysvětlovány a hodnoceny.

Přepisování dějin podle momentálních politických potřeb je nepřípustné – stejně jako zlehčování antifašistického boje či zamlčování klíčového podílu Rudé armády na osvobození Československa. Nemůžeme mlčet k výrokům, které zkreslují historii a urážejí hrdiny, kteří za naši svobodu a vůbec existenci položili své životy. Většina z nich měla na čepici rudou pěticípou hvězdu – a ta pro mě, stejně jako šeříky květnových dnů, zůstává symbolem jara 1945, symbolem míru a osvobození.

Tvrzení, že osvobození Československa Rudou armádou v roce 1945 bylo okupací, není produktem neznalosti či pouhým ohýbáním historie, není jen hrubou dezinformací, nýbrž ideologickou konstrukcí navazující na ideologii nacismu obsahující tvrzení, že zabráním naší republiky v roce 1939 nás nacisté zachránili před Sovětským svazem. Tvrzení, že likvidace nacistických vrahů Rudou armádou Sovětského svazu na našem území byla okupace, plyne ze zvrácené logiky této nacistické ideologie. Český svaz protifašistických bojovníků 16. srpna tohoto roku ve stanovisku nazvaném „Stop fašismus“ zdůraznil – cituji: „Foltýn je produkt současného establishmentu, je vládní troubou fašistických názorů. Vláda v podobě Foltýna vypustila krakena fašismu.“

Děkuji Aby bylo jasno za možnost vyjádřit zde své názory.