Ideová podpora člena skupiny loupežných vrahů Mašínů
Na webu Novinky.cz byl 11. 10. 2024 publikován článek redaktorky Ludmily Žlábkové o ukončení činnosti Prvního vojensko-historického muzea Miroslava Frosta. V článku byla použita nepravdivá informace o tom, že muzeum provozoval Český svaz bojovníků za svobodu (ČSBS) − předseda Jaroslav Vodička.
O této nepravdivé informaci jsem na tomto webu Českého svazu protifašistických bojovníků (ČSPB) informoval.
Článek o nepravdivé informaci redaktorky Ludmily Žlábkové jsem rozeslal též členům Vodičkova spolku; byl jsem přitom upozorněn, že uvedená soukromá výstava obsahovala také expozici o M. Paumerovi; byla tedy využívána k propagaci člena zločinecké skupiny bratrů Mašínů.
Pro připomenutí: 13. září 1951: bratři Mašínové (Ctirad, Josef) a Milan Paumer přepadli v Chlumci nad Cidlinou služebnu Sboru národní bezpečnosti (SNB). Ukradli samopaly, pistole, střelivo. Na příslušníka SNB Oldřicha Kašíka zaútočili železnou tyčí (zezadu!) a pak ho zavraždili. 28. září 1951: Ctirad Mašín, Milan Paumer a Zbyněk Janata přepadli v Čelákovicích služebnu Sboru národní bezpečnosti (SNB). Ukradli samopaly, pistole, střelivo. Příslušníka Jaroslava Honzátka pod záminkou fingované dopravní nehody vylákali ven, uspali chloroformem a svázali. Ctirad Mašín mu podřízl krk dýkou. 2. srpna 1952: Josef Mašín a Václav Švéda mezi Čáslaví a Hedvíkovem zastavili ve stejnokrojích tehdejších Lidových milicí vůz převážející hotovost – mzdy pro zaměstnance společnosti Kovolis ve výši 900 000 Kč; účetního podniku Kovolis Josefa Rošického Josef Mašín zavraždil a okradl. Členové skupiny zavraždili dva příslušníky tehdejšího Sboru národní bezpečnosti a čtyři příslušníky německé policie v tehdejší sovětské zóně Německa, pokladníka, Ctirad Mašín těžce zranil velitele dobrovolných hasičů z Mořic pana Jana Leciána (přišel o oko); kradli zbraně, peníze a zapálili jedenáct stohů slámy na jižní Moravě.
Loupežní vrazi jsou některými oslavováni jako protikomunističtí bojovníci. Je to však školní příklad lživé propagandy: Do tehdejšího západního Berlína se dostávají loupežní vrazi; jsou přijati – vraždili přece v komunistickém Československu −, avšak ani na Západě veřejnost nemá ráda bezohledné loupežné vrahy. Proto je nutné vytvořit legendu o jejich údajném politickém odboji proti komunismu v Československu, při kterém (jak jinak) bylo nutné použití i (trocha) násilí (vždyť i ten československý režim je násilný, že; Mašínům a jejich komplicům sice neubližuje, ale oni, se sněhobílými myšlenka o čisté svobodě atp. vědí, že musejí vraždit). Vraždit kvůli vlastnímu obohacení. Za uloupené peníze si kupují vybavení domácnosti, motorku. Chtějí majetek, mamon. A protože nabývat ho prací je pro ně nepřijatelné, chtějí ho získat násilím. Pro ně však potřebují zbraně. Proto vraždí…
Český svaz bojovníku za svobodu (ČSBS) nikdy vojensko-historického muzea Miroslava Frosta neprovozoval, ve správě je nikdy neměl; k tomu by totiž bylo, podle jeho stanov, nezbytné schválení ústředním výborem tohoto svazu – nikdy však takový návrh nebyl předsednictvem (předseda Jaroslav Vodička) ústřednímu výboru ke schválení předložen, tedy nemohl být ani schválen. K placení provozu uvedeného muzea ze státní dotace, kterou svaz dostával na svou činnost, se dělo pouze na základě soukromého rozhodnutí Jaroslava Vodičky; platby za uvedené muzeum byly zneužitím (části) státní dotace. A na základě této soukromé aktivity byla expozice zneužita pro propagaci jednoho z loupežných vrahů.
PhDr. Vladimír Pelc,
místopředseda Českého svazu protifašistických bojovníků (ČSBS)