Český svaz protifašistických bojovníků, z. s.

 regionálním dějinám, a především výzkumu protifašistického odboje. Ve své odborné i občanské práci důsledně hájila poctivé zacházení s historickou pamětí a ostře vystupovala proti zjednodušování či účelovému přepisování dějin.

Gruntová vystudovala  pedagogiku při zaměstnání, působila jako učitelka, vychovatelka i muzejní pracovnice a postgraduálně se specializovala na muzeologii. Významnou část svého odborného života zasvětila bádání o pobočce koncentračního tábora Gross-Rosen v Brněnci. Širokou pozornost vzbudily také její tři knihy věnované osobnosti Oskara Schindlera, v nichž nabízela kritický pohled na jeho roli; tyto práce vyšly i v německém překladu.

Vedle odborné činnosti byla aktivní i ve veřejném a politickém životě. Ač nebyla členkou komunistické strany, byla v letech 2002–2006 poslankyní Poslanecké sněmovny zvolenou za KSČM, kde se věnovala zejména otázkám regionálního rozvoje, veřejné správy a životního prostředí. Podílela se také na prosazení zákona o zásluhách Edvarda Beneše. Dlouhodobě působila v organizacích sdružujících pamětníky a badatele protifašistického odboje – nejprve v Českém svazu bojovníků za svobodu a od roku 2021 v nově založeném Českém svazu protifašistických bojovníků.